Když si v roce 1964 lidé pouštěli Fun, Fun, Fun, většina z nich nejspíš netušila, že za tou odlehčenou, skoro bezstarostnou melodií je docela konkrétní historka.
Hit od The Beach Boys má poměrně zajímavou historii. Není to žádná studiová legenda, žádný vymyšlený surfařský mýtus. Za vším stojí skutečná dívka, skutečný Thunderbird a otec, který prostě nehodlal přistoupit na její verzi večera. Tento příběh podle nás na Karaoketexty.cz stojí za připomenutí.
Rádio v Salt Lake City a blízkost kapely z Kalifornie
Shirley Johnson England tehdy pracovala jen brigádně jako sekretářka na stanici KNAK v Salt Lake City v Utahu. Rádio patřilo jejímu otci Howardu Johnsonovi. Přes KNAK se pak do jejího života dostali Beach Boys. Manažer stanice Bill Hesterman byl blízkým přítelem Murrayho Wilsona, tedy manažera kapely a zároveň otce Briana, Dennise a Carla. Díky tomu se Beach Boys na KNAK objevovali docela často, dávali tam rozhovory a po Utahu i vystupovali.
Shirley se s nimi sblížila přirozeně. „Všichni jsme navzájem flirtovali,“ vzpomínala v roce 2005 pro Deseret News. „Pořád jsme si povídali. Byli velmi přátelští, prostě zábavní a trochu hloupí. Byly to ještě děti.“ A z téhle vcelku nevinné známosti nakonec vznikl jeden z největších hitů skupiny.
Thunderbird, otcovská lež a klíče, které zmizely
Shirley studovala na Utažské univerzitě, kde navíc pracoval i její otec. Aby mohla využít jeho parkovací místo pro zaměstnance, brávala si jeho auto, Thunderbird. Jednoho večera mu řekla, že jede na kampus studovat. Ve skutečnosti vyrazila s přáteli někam úplně jinam.
Když otec zjistil, jak to bylo doopravdy, vzal jí klíče od onoho Thunderbirdu. Auto bylo najednou mimo dosah. A zpráva o tom se po rádiu roznesla dost rychle, zaměstnanci KNAK o Shirleyině malé lži věděli dřív, než stačila cokoli vysvětlit.
Právě v té době, když Beach Boys odjížděli ze Salt Lake City na letiště a mířili zpátky do Kalifornie, se Mike Love a Brian Wilson dali do psaní. Cestou na letiště složili píseň podle Shirleyiny příhody. Sama Shirley to později shrnula s typickou lehkostí: „Bylo to takové rychlé, spontánní.“ Výsledek? Hit, který se v roce 1964 vyšplhal na páté místo amerických hitparád.
Píseň jako rodinný vtípek i trvalá připomínka
Na celém příběhu je zvláštní hlavně to, že Shirley Johnson England nikdy nepůsobila dojmem člověka, kterému by ta veřejná ostuda vadila. Spíš naopak. Podle American Songwriter prý žertovala, že chce mít refrén té písně napsaný na náhrobku. Ne každý by si to dal do vlastního rodinného odkazu, ale ona s tím očividně problém neměla.
Píseň sama vystihuje tehdejší americkou atmosféru – rychlá auta, volné odpoledne, mladá dívka za volantem otcova Thunderbirdu. Jenže když člověk ví, že za tím stojí konkrétní člověk a konkrétní večer v Salt Lake City, celé to dostane jiný rozměr. Brian Wilson a Mike Love nezačínali od nuly. Vzali hotový příběh, který se odehrál jen pár hodin předtím, a přetavili ho v píseň ještě dřív, než jejich letadlo dosedlo.
Beach Boys měli v roce 1964 za sebou teprve krátkou kariéru, ale tempo, jakým sypali hity z rukávu, bylo až neuvěřitelné. Jen v tomtéž roce vyšlo I Get Around, jejich první singl, který se dostal na první místo v USA. Fun, Fun, Fun na něj navázalo s lehkostí, která kapele tehdy šla skoro samozřejmě. Jen málokdo ale věděl, že pod tou lehkostí je ukrytý úplně obyčejný příběh dívky, která si chtěla jen užít večer s kamarády.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, American Songwriter, ABC News
Píseň „Jump“ vznikla skoro z legrace, Van Halen z ní nakonec udělali svůj největší hit
