Koncertní turné rozhodně není pohodové cestování doplněné sem tam o vystoupení před diváky. Vyžaduje náročnou přípravu a koordinaci. A spoustu času.
Život na turné zvenčí působí jako nekonečný sled koncertů, potlesku a večírků. Ve skutečnosti jde o přesně načasovaný kolotoč povinností, kompromisů a rutiny, která se každý den opakuje trochu jinak. Alespoň tak popsali své dny hudebníci Alex White a Marty Jackson, pro které je hudba jediným zdrojem obživy, Alex v rozhovoru pro Sonicbids, Marty formou blogu. Na Karaoketexty jsme se pokusili jejich zkušenosti shrnout do podoby jednoho obyčejného dne na delším hudebním turné.
Cesta je nejdelší část dne
Ráno na turné málokdy připomíná klidné probuzení doma. Hudebník se většinou probouzí v hotelu, dodávce nebo u známých, často po pár hodinách spánku. První, co přijde na řadu, je káva. Hodně kávy. Pak rychlá kontrola telefonu, e-maily, zprávy od promotérů, techniků nebo kapely. Ještě, než se vyrazí dál, řeší se logistika, trasa, parkování u klubu a čas příjezdu. Den se rozjede dřív, než si člověk stihne uvědomit, kde vlastně je.
Většina času na turné se netráví hraním, ale přesouváním. Hodiny v autě, dodávce nebo autobusu. Zastávky na benzínkách, rychlé jídlo, hledání toalety a občas i praní prádla u kamarádů po cestě. Hudebník se učí fungovat v přechodném režimu. Člověk řeší běžné věci, ale v cizích městech a za jízdy. Mezi tím se plánuje další koncert, odpovídá na zprávy a hlídá, aby technika zůstala v bezpečí.
Po příjezdu do klubu přichází vykládání aparatury a zvuková zkouška. Tohle je chvíle, kdy se láme chleba. Když zvuk nesedí, večer bude dlouhý. Po zvukovce často následuje několik hodin čekání. Hudebníci zabíjejí čas různě. Někdo spí, někdo si povídá s fanoušky, jiný sedí u merche nebo se snaží aspoň na chvíli vypnout hlavu. Často je to chvíle na první pořádné jídlo dne.
Koncert jako vrchol dne
Samotné vystoupení je krátké. Čtyřicet pět minut, hodina, někdy víc. Adrenalin, pot, světla, reakce publika. Tohle je moment, kvůli kterému se všechno ostatní toleruje. Únava na chvíli zmizí. Hudebník je tady a teď. Po koncertě přichází rychlé balení aparatury. Někdy rozhovory s fanoušky, jindy krátká afterparty. Ne vždy se slaví. Často vítězí únava.
Kolem druhé nebo třetí ráno se vyráží na další přesun nebo na místo, kde se dá na pár hodin složit hlava. Život na turné není romantický film. Je to práce. Tvrdá, vyčerpávající, opakující se. Zároveň ale nabízí něco, co jinde nejde zažít. Pocit svobody, nové tváře, jiná města každý den a silné chvíle na pódiu. Pro někoho je to peklo. Pro jiné návyk. A ti druzí se na cestu vždycky vrátí.
Zdroj: Autorský text, Medium, Sonicbids
Koncert jako filmový zážitek: Depeche Mode na Netflixu
