Na minulý režim někteří vzpomínají jako na dobu, kdy si byli lidé víc rovní. U slavných zpěváků to ale neplatilo. Karel Gott, Hana Zagorová nebo Dalibor Janda si dokázali vydělat peníze, které byly pro běžnou domácnost zcela mimo dosah.
Socialismus stavěl svůj obraz na představě, že si budou lidé blíž a nikdo nebude výrazně vyčnívat. Ve skutečnosti ale existovaly profese a jména, pro která platila jiná pravidla. Patřily mezi ně i největší hudební hvězdy. Zatímco obyčejní zaměstnanci chodili domů s průměrnou mzdou, známí zpěváci objížděli republiku, prodávali statisíce desek a vydělávali násobně víc, jak bychom na Karaoketexty rádi připomněli.
Ani v beztřídní společnosti si nebyli všichni rovni
Na veřejnosti se o tom dlouho mluvilo opatrně, ale čísla ukazují, že rozdíly byly značné. Na konci osmdesátých let už to bylo vidět natolik, že se k tomu vyjadřovali i komunističtí funkcionáři. Milouš Jakeš ve známém projevu zmiňoval Hanu Zagorovou i další zpěváky a rozčiloval se nad tím, kolik berou. Z dnešního pohledu jeho slova zlidověla spíš jako ukázka trapnosti tehdejší moci, ale jednu věc vystihl správně.
Největší umělci si opravdu vydělávali částky, které se běžným lidem ani nepřibližovaly. A režim tím nepřímo přiznal, že jeho rovnostářská představa měla dost velké trhliny. Navíc jste samozřejmě jako umělec nemohli jít proti proudu, protože pak byste se svou činností měli utrum.

Dál je také fér říct, že nadprůměrné příjmy nepřicházely zadarmo. Mnozí zpěváci tehdy trávili většinu roku na cestách a hráli v tempu, které by dnes řada interpretů nechtěla. Šnůra zahrnující třicet koncertů za měsíc nebyla výjimka. Vítězslav Vávra zvládal i dvě vystoupení denně v různých městech. Hana Zagorová mívala podobně nabitý program. Dalibor Janda později připomínal, že si peníze doslova odjezdili, protože za stovkami koncertů stála únava, přesuny i život v jednom nekončícím kolotoči.
Největší náskok měl Karel Gott
Úplně zvláštní postavení měl Karel Gott. Velkou výhodou pro něj bylo to, že mohl legálně vystupovat i v zahraničí, hlavně v západním Německu. Tím se dostal k honorářům, které byly v československých poměrech mimořádné. Za velký koncert s orchestrem si mohl přijít na částku, která výrazně převyšovala domácí poměry, i když část peněz šla dál orchestru a spolupracovníkům. Vedle koncertů hrály zásadní roli i gramodesky, protože jejich prodeje šly do statisíců a někdy i víc.
Zdroj: Autorský text, AhaOnline, CNNPrimaNews, Deník
Hudba už dávno není jen o písničkách: Nejlepší hudebníci vydělávají miliardy