Debata o tom, jakou roli má hudba ve veřejnoprávním médiu, je stále živá. Vlastně je to dost podobné jako u České televize.
Role veřejnoprávních médií v dnešním světě, kdy si každý může najít svou oblíbenou hudbu, filmy či zpravodajství kdekoli na internetu, včetně zahraničních platforem, je často diskutována. A to i kvůli tomu, že jsou nadále financována z kapes všech poplatníků, tedy i těch, kteří o jejich kvalitě pochybují. Právě na diskuzi o roli Českého rozhlasu jsme se na Karaoketexty zaměřili.
Kritika, emoce a dva odlišné světy
Většina lidí nejspíš nemá v teoretické rovině nic proti samotné existenci veřejnoprávních médií. Jejich role je důležitá a málokdo ji vlastně zpochybňuje. Mají informovat objektivně a nestranně, podporovat demokracii a veřejnou debatu, hrají také vzdělávací a kulturní roli a jejich zásadní vlastností je dostupnost pro všechny. Jenomže v dnešním světě se s tím pojí nemalé problémy.
Spousta lidí totiž zpochybňuje právě jejich nestrannost, často i vyváženost nebo potřebnost projektů, do kterých se tato média rozhodnou investovat finance, jež pochází od samotných občanů. Třeba podcasty si někdo vychvaluje, někdo je považuje za tendenční, jak ukazuje například Fórum čtenářů SeznamZpráv. Podle některých by se veřejnoprávní média měla striktně omezovat na zpravodajský či naučný obsah, zábava sem až tolik nepatří. Jiní podotýkají, že bez zábavného obsahu ztratí své příznivce.
Tato debata ovšem rozhodně není nikterak nová. Již téměř před 15 lety se na veřejném setkání se zástupci Českého rozhlasu řešilo, jaká by vlastně měla být struktura vysílání stanic jako Radiožurnál nebo Dvojka. Jedním z klíčových faktorů celé debaty byla závislost na výzkumech, co se poslechovosti týče. Zatímco vedení rozhlasu argumentovalo potřebou udržet široké publikum, kritici upozorňovali na riziko „hudební jednotvárnost“ a ztrátu odvahy. „Pokud budeme argumentovat jenom čísly, dostaneme se k bulvarizaci, která zajistí devadesátiprocentní poslechovost,“ zaznělo v diskusi.
Když ptáci skládají hudbu aneb opeřenci jako inspirace skladatelů: Šéfredaktor Hurník se na ně zaměřil
Neúcta k hostům i zakonzervovaný vkus
Silnou reakci vyvolala (a dodnes vyvolává) také otázka práce s hudebními hosty. Kritici upozornili, že pokud si rozhlas pozve interpreta a nedá mu vlastně prostor představit svoji aktuální tvorbu, působí to dost jako přehlížení jeho práce. Hudba by v takovémto médiu neměla být obyčejnou zvukovou kulisou mezi zprávami, ale alespoň trochu smysluplnou součástí vysílání, která reaguje na kontext a témata pořadů. Na druhou stranu, lidé přece jen tyto stanice spíš než kvůli hudbě poslouchají kvůli jiným pořadům.
Instituce, která začala vysílat už v roce 1923, sehrála zásadní roli v oblasti informací, kultury a hudební osvěty. Právě rozhlas byl celé roky místem, kde se posluchači seznamovali s novými písněmi, autory i žánry, které by se do komerčního éteru jen těžko dostaly. V různých obdobích, od první republiky přes válečná léta, normalizaci až po současnost, se role rozhlasu různě proměňovala. Přesto ale stále zůstávala ambice být nejen zdrojem zpráv, ale i institucí, která utváří vkus veřejnosti.
Zdroj: Autorský text, ČeskýRozhlas, SeznamZprávy, Wikipedie
Český dirigent Jakub Hrůša je na vrcholu světové hudební scény: Vede londýnskou operu
