Písně, které vznikaly z bolesti i vzdoru, připomínají, že svoboda není samozřejmost. Karel Kryl by letos oslavil osmdesátiny.
Když si dnes připomínáme výročí narození Karla Kryla, všimli jsme si v naší redakci Karaoketexty.cz, jak často se jeho texty zas a znovu objevují mezi vyhledávanými skladbami. Samozřejmě určitou roli v tom hraje nostalgie, ale jde i o jasný důkaz, že verše psané v časech beznaděje dokážou oslovit i generace, které normalizaci ani nezažily.
Kořeny v tiskařské rodině a ztracený domov
Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži, tehdy ještě v Protektorátu Čechy a Morava. Vyrůstal v rodině tiskařů, jejichž podnik měl dlouhou tradici a vydával mimo jiné i bibliofilské tisky. Po roce 1948 však rodina o tiskárnu přišla. Byla zestátněna a Krylovi se museli uskromnit. Z někdejšího zázemí se rázem stal suterénní byt.
Původně uvažoval, že se vyučí hrnčířem po dědečkovi. Nakonec ale zvítězila poezie a hudba. Od poloviny 60. let se jeho písně objevovaly v rozhlase a krátce po srpnu 1968 vydal své první album. Titulní skladba desky Bratříčku, zavírej vrátka vznikla podle jeho slov bezprostředně v noci z 20. na 21. srpna 1968. Reagovala na invazi vojsk Varšavské smlouvy a rychle se stala symbolem odporu. Režim ji zakázal, lidé si ji ale předávali dál.
Exil, který umlčet nedokázal
Na podzim 1969 odjel na festival na západoněmeckém hradě Waldecku. Z plánovaného krátkého pobytu se stala 20letá emigrace. Krátce po odjezdu napsal rodičům: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat,“ napsal krátce po emigraci Kryl rodičům.
Jeho skladby se přesto do Československa vracely, na magnetofonových páscích a kazetách, šířené mezi přáteli. V exilu se oženil s Evou Sedlářovou, manželství však skončilo rozvodem. „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se,“ uvedl Kryl v knize Půlkacíř. Po letech si vzal Marlene Bronsertovou, s níž zůstal až do konce života.
Návrat a střet s realitou
Do vlasti se vrátil na konci listopadu 1989. Krátce poté, 4. prosince, zazpíval na Václavském náměstí státní hymnu spolu s Karlem Gottem. Později přiznal, že tohoto rozhodnutí litoval, a označil jej za politickou chybu. S prezidentem Václavem Havlem se osobně setkal právě v revolučních dnech. Zpočátku v něj vkládal velké naděje, postupně se však stal kritickým i k němu. „Václav Havel udělal pro Československo velmi mnoho, ale myslím, že byl o hodně cennější jako člověk, který dotáhl tuto zemi k volbám, než jako prezident,“ dodal dle Novinek.
Jeho píseň Demokracie shrnovala zklamání z polistopadového vývoje. „Je to moje poslední píseň, už žádnou asi nenapíšu. Je to spíš taková častuška, jedna z těch, které si nečiní nárok, aby byly brány jako píseň. Je to povzdech nad tím, co se momentálně vydává za demokracii,“ řekl Kryl. Zemřel 3. března 1994 na infarkt, bylo mu 49 let. Na poslední rozloučení přišly tisíce lidí.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Novinky, Kniha Půlkacíř, YouTube Karel Kryl – téma
Kvíz písniček Karla Kryla: Otestujte si znalosti jeho textů
