Skupina Sex Pistols slaví neuvěřitelných 50 let od založení. Historka z noci v Saint Martin’s School of Art, kde se zrodili, baví dodnes.
Přesně před půl stoletím se v jedné zaprášené společenské místnosti londýnské umělecké školy zrodila legenda. Se vztekem a za řádného hluku vznikl zvuk, který už navždycky změnil podobu hudby a mládežnické kultury. Tehdy, když Sex Pistols poprvé vystoupili, ne na pódiu, bez aparatury, jen s vypůjčenými nástroji a pouze několika desítkami lidí v obecenstvu, začal ten pravý punk. A jelikož už stihlo uběhnout pět dekád, stalo se také spoustu věcí v životě kapely samotné i jejích členů, což jsme se rozhodli na Karaoketexty stručně připomenout.
Jak to tedy všechno začalo
Kapela, původně nazývaná The Strand (nebo The Swankers), vznikla v Londýně mezi přáteli a mladými nadšenci punku – kytarista Steve Jones, bubeník Paul Cook a baskytarista Glen Matlock. Když k nim do party v roce 1975 přibyl charismatický zpěvák John Lydon (známý jako Johnny Rotten), který byl objevený v butiku na King’s Road, a manažer Malcolm McLaren, přišel i nový návrh na ono šokující jméno Sex Pistols. V tu chvíli už bylo jasné, že to nebude jen tak ledajaká kapela, ale přímo projekt, který má šokovat.
Jejich první veřejné vystoupení přišlo 6. listopadu 1975. Proběhlo právě v budově školy Saint Martin’s College of Art. Kluci si tehdy zapůjčili aparáty, publikum čítalo asi jen 20 lidí, a set kapely trval pouhých pár minut. A co víc, následovala rvačka, demontáž aparatury, ale zároveň si je lidé i zapamatovali.
O několik měsíců později se kapela rozezvučela ve velkém. Začala vystupovat pravidelně po Londýně a v celé Británii, včetně klubů a malých sálů, uvádí kapela na svém webu. A v lednu 1978, po záživném americkém turné, Johnny Rotten z pódia ohlásil konec. V tu chvíli všichni koukali. Jenže zdánlivě krátká existence kapely znamenala už nesmazatelný otisk. Dalo by se tedy spekulovat, jestli náhodou nešlo jen o velmi dobře promyšlenou taktiku.
Punková revoluce
Sex Pistols se nestali legendou jen tak pro nic za nic a pro to, co hráli, ale hlavně jak to hráli. Jejich hudba byla drsná, rychlá, syrová. Už debutový singl Anarchy in the U.K. z listopadu 1976 měl v sobě jistý protest a revoltující mládí. Neméně zásadní bylo i to, jak se vizuálně prezentovali – roztrhané oblečení, provokativní styl, účesy. Zkrátka tak ukazovali, že se nehodlají přizpůsobit. Kapela se stala vzorem jak pro další punkové kapely, tak pro módní rebely. Kapela ani nevydala stovky alb, ale jen jedno jediné, a to Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols (1977).
Sex Pistols se několikrát pokusili o návrat. Turné v 90. letech, oživení v roce 2000, 2002, 2003 i další roky, kdy společně vystoupila. Ale ten původní oheň už nezažehla. V roce 2024 oznámili Cook, Jones a Matlock společně dva vzpomínkové koncerty v Bush Hall.
Život, vztahy, kariéra (co se dělo dál)
Sice první éra Sex Pistols trvala jen 3 roky (1975–1978), přesto měla velký vliv. Po rozpadu se členové vydali každý vlastní cestou. Glen Matlock pokračoval v hudbě i umění, Paul Cook a Steve Jones založili další projekty. Zpětně ale všichni často vzpomínali na Sex Pistols jako na zásadní etapu jejich života.
Vztahy v kapele řekněme nebyly klidné. Konflikty mezi Johnnym Rottem a ostatními eskalovaly, až v roce 1977 odešel Matlock, oficiálně kvůli některým návykům, ale ve skutečnosti to bylo kvůli neshodám s Rottem. Místo Matlocka přišel do kapely Sid Vicious. Ten sice basu moc neovládal, ale jeho image tehdejšího anarchisty byla přesně to, co management hledal.
Bohužel, Sidův život po rozpuštění kapely skončil tragicky. Stal se totiž přesnou ukázkou člověka, který směřoval k vlastnímu sebezničení. Skončil na drogách, pokusil se o sebevraždu, předávkoval se a byl hospitalizován. Následně ho obvinili z vraždy přítelkyně Nancy a nakonec to přehnal s heroinem, na Wikipedii se uvádí, že spáchal sebevraždu.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, SexPistols Official, Instagram Sex Pistols
Vše, co jste kdy chtěli vědět o Blink-182: Mark Hoppus vydal autobiografii
