Roman Holý je výstřední a plný energie. Frontman kapely J.A.R. a dlouholetý průkopník českého funku se drží už přes 30 let.
Roman Holý je už přes 30 pracovních let stále v centru pozornosti. Angažuje se v kapelách, ale vydává i své vlastní věci, navíc je vášnivým sběratelem. Jeho styl je přece jen odlišný od klasické hudební produkce. A i když je dnes uznávaným jménem, cesta na výsluní nebyla jednoduchá. Na jeho začátky i kroky ke slávě jsme se na Karaoketexty zaměřili.
Průlomem bylo založení kapely J.A.R.
Roman Holý přišel na svět 23. února 1966 v Sušici v Plzeňském kraji. Hudba ho přitahovala od dětství. Jako malý si hrál na nejrůznější nástroje, založil několik amatérských kapel a pak se vydal do Prahy, kde vystudoval konzervatoř. Následně se kompletně přestěhoval do hlavního města a začal budovat kariéru, která ho postupně dostala k funkovému žánru, jenž v Česku tehdy ještě nikdo moc nehrál.
Velkým krokem a posunem bylo založení kapely J.A.R. (Jednotka Akademického Rapu) v roce 1989. Jeho hlas ani vystupování tehdy neodpovídaly typickému mainstreamu, ale přesto kapela oslovila mnoho fanoušků.
J.A.R. aneb funk-rap se špetkou satiry
J.A.R. je dnes legendární kapelou, kombinující hlubokou žižkovskou autenticitu a funkové groove. Roman Holý v ní funguje nejen jako klávesista, zpěvák a skladatel, ale i jako producent a jakýsi vůdce. Kapela vydala řadu alb a během letních festivalů se stala stálicí české hudební scény.
Jejich styl lze popsat jako žánrově volný, energický a často provokativní. Holý sám nedávno prohlásil, že největší sympaťáci jsou „často sebestřední pitomci“, což vystihuje jeho pojetí humorně i kriticky zároveň. Považuje se za hodně náročného, zároveň ale optimistického hudebníka. „Je velkou výhodou být přehnaným optimistou již od dětství, protože život nám všem neustále nakládá do batohu velmi těžké, ostré cihly, které se velmi těžce nesou. A depkař od přírody má ten tlumok ještě daleko těžší,“ popsal také pro web Moje psychologie.
Život Romana Holého mimo stage
Holého hudební kariéra je jen jedním z faktorů jeho života. V soukromí je manželem a otcem, vášnivým sběratelem a nadšencem hudební techniky. V rozhovoru s Tomášem Krausem přiznal, že má doma více klávesových nástrojů, než se někomu podaří spočítat, přičemž jeho sbírka je pro něj stejně důležitá jako samotná tvorba. Kromě hudebních nástrojů si oblíbil staré časopisy, japonské stavebnice Tamiya a figurky Matchbox. Přiznal, že proces hledání a shánění je pro něj daleko zajímavější než mít samotné věci už doma.
Pandemie koronaviru mu přinesla nečekanou přestávku. Kapela nemohla koncertovat, což ho přimělo k sólovému projektu Strážce klidu Vol. 1. „Nehráli jsme, měli jsme najednou moře času a já byl sám. Buď jsem se mohl uchlastat, nebo usouložit s převoznicemi, či ubrečet dosucha. Tak jsem tvořil, zpíval a nahrával,“ vysvětloval. Sám navíc přiznal, že tato zkušenost mu umožnila tvůrčí svobodu: „Nikomu jsem nemusel nic vysvětlovat… byla to totální volnost.“ A už teď avizuje další díl – Vol. 2.
Ostatně teprve před pár týdny kapela J.A.R. oznámila, že končí (možná natrvalo). „Naše milovaná kapela letos utrpěla dvě komplikované zlomeniny (potíže se sluchem Dana Bárty a odchod Oty Klempíře do politiky – pozn. red.) – tak složité, že je její osud velmi nejistý. Třicet šest let jsme si užívali hudbu, koncerty, přízeň fanoušků a velkou legraci. Porce všeho byly opravdu vrchovaté a za to nepřestáváme být vděční – osudu, fanouškům i sami sobě. Momentálně stojíme na křižovatce a zatím nevíme, kudy dál. Pravděpodobně se delší čas neuvidíme a ve hře je i varianta, že skončíme úplně,“ napsal Holý na Facebooku. Tak uvidíme, kam jeho kroky budou směřovat dále.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, MojePsychologie, Facebook J.A.R., YouTube Tomáš Kraus
Dan Bárta promluvil o poškození sluchu. Pravděpodobně začne nový život
