Zpíval v La Scale, Covent Garden i v newyorské Metropolitní opeře. Doma v Česku byl ale po desetiletí vnímán hlavně jako manžel Hany Zagorové. Štefan Margita je živým důkazem toho, že sláva má různé tváře podle toho, kde stojíte.
Štefan Margita se narodil 3. srpna 1956 v Košicích. Zpěv vystudoval na tamní konzervatoři a výrazněji o sobě dal vědět v roce 1981, kdy debutoval v divadle v Prešově. Za další dva roky už stál také na scéně v rodných Košicích. Podstatný zlom přišel v roce 1986: vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž v Praze, získal angažmá v Národním divadle a nedlouho poté nastoupil jako sólista vídeňské Volksoper. Vydržel tam do roku 1991. Pak se jeho profesní dráha rozjela způsobem, který u pěvců ze střední Evropy pořád není samozřejmostí, jak bychom na Karaoketexty rádi shrnuli.
Hvězda světového formátu na poli opery
V newyorské Metropolitní opeře debutoval v listopadu 2009 jako Luka Kuzmič v Janáčkově opeře Z mrtvého domu. Nebyla to přitom žádná náhodná, efektní položka v životopise. Už předtím zpíval v La Scale, Covent Garden, Deutsche Oper Berlin, barcelonském Liceu a na dalších velkých scénách.
Začínal v lyrickém tenorovém oboru, později se posouval i k rolím náročnějším, dramaticky i herecky. Taková kariéra by obstála i bez domácí známosti, bez televizních pořadů a bez popkulturního kontextu.
Jenže v Česku se z něj dlouho stávala hlavně stručná formulka: manžel Hany Zagorové.
Muž, který snesl druhý plán bez ukřivděnosti
Vzali se v roce 1992. Pro česká média, hlavně bulvární, to byl příběh na mnoho dalších sezon. Hana Zagorová tehdy měla postavení, které se špatně přirovnává k někomu jinému. Národní idol, zpěvačka s mimořádně oddaným publikem, tvář známá několika generacím. Operní pěvec zvyklý na jiný typ publika, jiný druh uznání a jinou vážnost by se v takové roli mohl cítit nepříjemně. Margita to tak navenek nikdy nenesl.
V rozhovoru pro Novinky.cz sám popsal setkání se Zagorovou jako největší životní změnu: „Všechno najednou bylo krásnější, od té doby mi svítí slunce pořád – 365 dnů v roce!“ Působí to jako pohled někoho, kdo chápal, že sláva nemá jen jednu podobu. A že domácí popularita Hany Zagorové byla prostě jiný typ známosti, mnohem přímočařejší a mediálně viditelnější.
Margita přijal i skutečnost, že v českém prostředí bude Zagorová přirozeně viditelnější než operní pěvec, byť s mezinárodní kariérou. To se snadno řekne, hůř žije. Udržet si vlastní profesní sebevědomí a přitom z toho nedělat tichý souboj o pozornost, to nemusí být úplně samozřejmá věc..
Společná hudba a odkaz, který nezůstal uzavřený
Jejich vztah se propsal i do hudby. Album Konečně společně, vydané v roce 2020, propojilo dva světy, které se obvykle potkávají opatrně: operní tenor a český pop. Nahrávka měla silný ohlas a na streamovacích platformách dnes patří k nejposlouchanějším položkám v Margitově diskografii. Asi i proto, že na ní nebyla jen profesní spolupráce. Bylo v ní slyšet něco soukromějšího, něco z jejich společného času.
Hana Zagorová zemřela v roce 2022. Margita od té doby dál vystupuje, natáčí a vrací se i k jejímu odkazu. V roce 2025 vydal singl Stopy, o rok dříve skladbu Mezi námi oceány, na které spolupracoval s Ivanou Chýlkovou. Album Andělé strážní z roku 2025 vzniklo jako duet se Zagorovou z archivních nahrávek. Citlivé gesto, ale ne podbízivá nostalgie. Jejich vztahu se pro něj zjevně neuzavřel jedním datem v kalendáři.
Margitu ale nejde zúžit na muže, který pečuje o památku své ženy. V roce 2017 obdržel Medaili za zásluhy, v roce 2026 mu byla udělena Cena Thálie v kategorii opera. Kariéra, která začala v Košicích a vedla přes Vídeň, Paříž, Londýn nebo New York, se pořád vyvíjí. A možná se o ní dnes konečně mluví o něco častěji i bez toho automatického přívlastku, který ho v českém prostoru doprovázel dlouhá léta.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Štefan Margita, Novinky.cz, Národní divadlo
Margitovo dojemné přiznání: Sahá po telefonu Hany Zagorové a v šatně stále cítí její vůni
