Bubeník Petr Hejduk strávil v Olympiku čtrnáct let a zažil s kapelou její nejslavnější éru. Jenže vztah s Petrem Jandou byl napjatý od začátku a skončil odmítnutým hitem, který pak dobyl hitparády bez Olympiku.
Petr Hejduk strávil v Olympiku čtrnáct let a patřil k sestavě, se kterou kapela prožila významnou část své historie. Mimo pódium to ale mezi ním a Petrem Jandou skřípalo. Hejduk chtěl do repertoáru prosadit vlastní, melodičtější písně, zatímco Janda měl o směřování Olympiku jinou představu. Na Karaoketexty nás mimo jiné zaujalo, že jedna ze skladeb, kterou kapela nepřijala, se později stala velkým hitem v podání Ivety Bartošové.
Čtrnáct let v Olympiku a neshody s Petrem Jandou
Petr Hejduk přišel do Olympiku v roce 1971. Nahradil Jana Antonína Pacáka a nakonec v sestavě vydržel čtrnáct let, tedy podstatnou část historie kapely. Nebyl to žádný náhodný záskok od vedle. Měl vystudovanou Pražskou konzervatoř a zkušenost z Golden Kids, skupiny, jejíž dráha se uzavřela po zákazu veřejného vystupování Marty Kubišové. Nabídku od Petra Jandy přijal ve chvíli, kdy se Olympic nadechoval k další výrazné etapě.
Jenže uvnitř kapely se brzy ukázalo, že společná práce nebude úplně hladká. Hejduk měl blíž k melodickému popu, Janda držel Olympic spíš u rockového výrazu. Nešlo o jednu nepovedenou zkoušku ani o hádku nad jedinou aranží. Bylo to dlouhodobé tření dvou povah, dvou představ a možná i dvou způsobů, jak o hudbě přemýšlet. Ve vzpomínkách, které později zachytila Česká televize, to vypadá jasně: dva lidé, kteří spolu odehráli stovky koncertů, ale mimo pódium si k sobě cestu příliš nenašli.
Napětí mezi oběma muzikanty podle Jandových vzpomínek časem přerostlo v otevřenou nevraživost. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS uvedl, že se s Hejdukem ani nezdravili a při zkouškách kolem sebe chodili jako cizí lidé. Zmiňoval situace, kdy Hejduk při přípravě nových písní tvrdil, že neví, co má hrát, takže mu Janda musel jednotlivé party rozepsat do not. Takové chvíle podle něj patřily k období, které bylo pro celou kapelu velmi nepříjemné.
Samotný konec se v různých zdrojích popisuje trochu jinak. Česká televize uvádí, že Janda už byl rozhodnutý Hejduka z kapely propustit. Janda sám v pozdějších rozhovorech mluvil spíš o tom, že Hejduk odešel poté, co se mu nepodařilo prosazovat vlastní písně. V roce 1985 už ale bylo zřejmé, že tato spolupráce dál růst nebude. Hudebně i lidsky se jejich cesty rozešly. Naposledy si Petr Hejduk s Olympikem zahrál 17. prosince 1985 v Lysé nad Labem.
Píseň, kterou Olympic nevzal, ale lidé ano
Ještě před definitivním odchodem přišel Hejduk za Jandou s novou skladbou. Byla melodičtější, víc popová, s refrénem, který se člověku zachytil v hlavě poměrně rychle. Janda ji do Olympiku nezařadil, podle něj se kapele nehodila. Ta skladba se jmenovala Hej, pane diskžokej.
Hejduk ji ale neodložil do šuplíku. Po odchodu z Olympiku založil v roce 1986 s Jindřichem Malíkem skupinu Balet a vzal na sebe hned několik rolí najednou: byl kapelníkem, skladatelem, bubeníkem i zpěvákem. V sestavě se objevila také mladá Iveta Bartošová, která po tragické smrti Petra Sepéšiho hledala další profesní směr. Právě s ní Balet odmítnutou píseň natočil. Hudbu napsal Hejduk, text Zdeněk Rytíř. Nahrávka vznikla 31. října 1985, tedy ještě před Hejdukovým posledním koncertem s Olympikem.
Z písně se stal jeden z velkých hitů své doby. To, co se nevešlo do repertoáru Olympiku, mimo něj fungovalo velmi silně. Bartošová ale u Baletu dlouho nezůstala. Brzy ji vystřídala Blanka Šrůmová a kapela pokračovala dál už bez ní.
Když hudební dráha přestala dávat smysl
V roce 1988 Hejduk udělal rozhodnutí, které muselo jeho okolí překvapit. Svou hudební kariéru pověsil na hřebík. Podle dostupných informací se tím vlastně vrátil k něčemu, co v něm bylo už dávno před Olympikem. Od mládí ho lákala medicína. Jeho otec, filharmonik, ho tehdy nasměroval k hudbě. Po letech na pódiích se Hejduk k původnímu přání znovu přiblížil.
Absolvoval zdravotnický kurz a v roce 1990 nastoupil jako řidič-zdravotník u zdravotnické záchranné služby. Autor jednoho z výrazných popových hitů osmdesátých let tak začal jezdit se sanitkou. Zkrátka šlo o rozhodnutí, které mu v dané chvíli dávalo větší smysl než další sezony na pódiu.
Petr Hejduk zemřel 10. května 1995 v Praze na rakovinu. Bylo mu 45 let. Olympic ještě téhož roku vydal na jeho počest album s jeho písněmi. V roce 2015 připravil Oldřich Zámostný v omezeném nákladu tří set kusů album Petr Hejduk – Ten den, další připomínku muzikanta, jehož stopa v české populární hudbě je výraznější, než by se při letmém pohledu na dějiny Olympiku mohlo zdát.
Zdroj: Autorský text, YouTube Iveta Bartošová, Česká televize, CNN Prima News, Český rozhlas Plzeň
Chtěla tři děti, ale osud rozhodl jinak! Helena Vondráčková přesto adopci striktně odmítla
