Armageddon Michaela Baye slaví 25 let a vědci se stále smějí jeho fyzikálním nesmyslům. Naštěstí aspoň hudba od Aerosmith tuto dobu přežila bez jediného škrábance.
Snímek Michaela Baye patřil v roce 1998 k největším kinovým událostem. V návštěvnosti ho předstihl jen Titanic. Po 25 letech už má Armageddon zvláštní status: dostal se i do prestižní Criterion Collection, tedy mezi filmy určené k uchování a serióznějšímu studiu. Jenže pokud jde o vědu, shoda s odborníky se hledá těžko. Na Karaoketexty jsme se podívali na chyby, které ve filmu můžete vidět, ale i na sílu jeho soundtracku.
Oheň ve vesmíru a další fyzikální kotrmelce
Stuart Samuel, profesor fyziky na Kolumbijské univerzitě, tehdy pro Tampa Bay Times nechodil kolem horké kaše: „Z vědeckého pohledu je Armageddon naprostý nesmysl. Šel jsem tam s tím, že to bude aspoň částečně realistické. Ve skutečnosti je vědecky přesné jen velmi málo z toho, co tam vidíte.“
Seznam chyb je dnes skoro samostatná kapitola popkultury. Ve vakuu vesmíru nemá oheň co dýchat, v Armageddonu si ale plápolá bez větších potíží. Vrtaři by zase sotva vzali ocelové nástroje do otvoru, kde se objevila plynová kapsa; v praxi by si tím říkali o výbuch. A když posádka při průzkumu asteroidu narazí na něco jako Grand Canyon, člověka napadne docela obyčejná otázka: jak se tohle mohlo ztratit na podrobných mapách, které NASA měla mít předem?
Populární série Everything Wrong With Armageddon na YouTube sbírá podobné přešlapy čtrnáct minut, a stejně nepůsobí dojmem, že by vyčerpala všechno. V jedné z komentovaných scén se dobře ukazuje i zvláštní logika filmu: NASA je buď geniálně přesná, nebo naprosto bezradná. Podle toho, co zrovna potřebuje děj. Spíš než dramatická licence to místy připomíná scenáristickou zkratku dotaženou na maximum.
Jenže publikum to vzalo. Armageddon celosvětově utržil přes 550 milionů dolarů a diváci mu fyzikální přestupky zjevně nezazlívali. Možná i proto, že když se rozjel soundtrack, šly Newtonovy zákony na chvíli stranou.
Čtyři skladby Aerosmith a balada, která přežila všechno okolo
Soundtrack vyšel 23. června 1998 u Columbia Records a Hollywood Records a při zpětném pohledu je skoro zajímavější než část filmu. Aerosmith na něm dostali hned čtyři místa: I Don’t Want to Miss a Thing, What Kind of Love Are You On, cover beatlesovské Come Together a remix Sweet Emotion. Vedle nich se na desce objevili Journey, Jon Bon Jovi nebo Chantal Kreviazuk s verzí Leaving on a Jet Plane.
I Don’t Want to Miss a Thing ale zbytek alba převálcovala. Píseň napsala Diane Warren a patří k těm vzácným položkám spojeným s Armageddonem, které se vyhnuly jak vědeckému posměchu, tak dramatickým výtkám. Funguje jednoduše: zachycuje strach, že člověk prošvihne chvíli s někým, na kom mu záleží. Na to nejsou třeba asteroidy, vrtací soupravy ani velké výbuchy. Jedna z verzí na YouTube má přes 64 milionů přehrání, což je u podobné filmové balady výmluvné číslo. Album nejvíc zabodovalo v Japonsku, kde získalo certifikaci double platinum za 400 000 distribuovaných kopií.
Proč se o něm mluví i po čtvrtstoletí
Armageddon zůstává zvláštní případ. Vědci ho rádi používají jako příklad, jak by se věda ve filmu dělat neměla, a přitom se mu podařilo usadit v popkultuře pevněji než mnoha přesnějším snímkům. V redakci Karaoketexty.cz na tu skladbu narážíme pořád: I Don’t Want to Miss a Thing se drží ve svatebních výběrech, romantických playlistech i v těch chvílích, kdy člověk hledá píseň místo věty, kterou neumí dát dohromady. Film zestárl, v některých scénách opravdu hodně. Ta píseň se ale pořád tváří, jako by se jí čas moc netýkal.
Zdroje: Autorský text, Salon.com, Wikipedie, LiveScience, IMDB
Aerosmith a Yungblud představují společný singl „My Only Angel“
