Když Phil Collins připravoval své první sólové album Face Value, požádal Erica Claptona, aby si zahrál v jedné ze skladeb. Clapton přišel, Collins pustil nahrávání a slavný kytarista zahrál jedinou notu. Pak přestal.
Na Karaoketexty jsme zaregistrovali, že Phil Collins tuto příhodu popsal v rozhovoru pro magazín Prog. Šlo o skladbu If Leaving Me Is Easy, kterou dodnes řadí mezi své oblíbené písně. Claptona přitom znal už dávno předtím, než se z něj stal jeho hudební spolupracovník. Jak sám vzpomínal, byl přítelem Claptonovy tehdejší manželky Patti Boyd a chodil k nim domů na drinky.
Překvapivě přestál hrát po první notě
Když pak Clapton přišel za Collinsem do studia, všechno proběhlo až překvapivě rychle. Collins zmáčkl nahrávání, skladba proběhla a Clapton zahrál jedinou notu. „Co se děje?“ zeptal se Collins. Clapton mu odpověděl: „Nechtěl jsem to pokazit.“
Na první pohled to může působit jako zvláštní reakce od muzikanta, kterého si Collins sám pozval ke spolupráci. Jenže právě v tom je ta historka zajímavá. Clapton zřejmě cítil, že skladba už má svůj vlastní výraz a jeho další hraní by jí nemuselo nic přidat. Collins každopádně zůstal překvapený.
Jeden hit zachráněn, druhý zmeškaný
Clapton se na Face Value nakonec opravdu objevil, a to hned ve dvou skladbách, The Roof Is Leaking a If Leaving Me Is Easy. U první z nich ale Collins později připouštěl, že při práci s Claptonem postupoval trochu nešťastně.
Chtěl po něm, aby přesně zopakoval kytarový part z dema. Jenže Claptonův způsob hraní se s takovým zadáním příliš nepotkával. Místo toho, aby nechal zkušeného kytaristu improvizovat a najít vlastní řešení, snažil se ho Collins dostat do předem připravené představy. Nakonec Claptonův part nahradil slideový kytarista Joe Partridge.
Collins později přiznal, že to nebylo ideální rozhodnutí. Claptonův způsob hry se totiž jen těžko kopíruje do posledního detailu. Tato zkušenost dobře ukazuje rozdíl mezi přesně naplánovanou studiovou prací a okamžikem, kdy zkušený muzikant jednoduše vezme nástroj a hledá, co do skladby patří.
Když se jejich cesty znovu spojily
Jejich spolupráce tím neskončila. V roce 1984 se Collins a Clapton potkali znovu, tentokrát na ostrově Montserrat. Collins tam produkoval Claptonovo album Behind the Sun, které vyšlo v roce 1985. Clapton tehdy pracoval pod tlakem nové nahrávací společnosti Warner Bros., která chtěla materiál s větším komerčním potenciálem.
Collins ke Claptonově hře přistupoval s velkým nadšením. Když Clapton dohrál sólo a zeptal se, co si o něm myslí, Collins měl odpovědět: „Bomba, člověče. Bomba!“ Clapton tomu ale příliš nevěřil. Právě Collinsovo nadšení mu podle jeho pozdějšího vzpomínání pomohlo uvolnit se. Místo nekonečného hledání jediné dokonalé verze tak vznikalo víc pokusů a Collins z nich mohl vybírat.
Titulní skladba Behind the Sun má navíc poměrně nenápadný původ. Clapton ji nahrával u Collinse doma s akustickou kytarou. Z dnešního pohledu je na tom něco téměř paradoxního: hudebník, který se proslavil především jako bubeník Genesis, najednou dohlížel na práci jednoho z nejslavnějších kytaristů své generace.
Takové příběhy ukazují, jak zvláštní může být práce ve studiu. Někdy přijde světová kytarová legenda, vezme do ruky nástroj a zahraje jedinou notu. A jindy z podobného setkání vznikne spolupráce na celém albu. V případě Collinse a Claptona se nakonec stalo obojí.
Zdroj: Autorský text, Far Out Magazine, Guitar Player, Wikipedie, Craig Brewin’s Blog
Sweet Child O’ Mine od Guns N’ Roses: Nejslavnější kytarový riff historie vznikl jako obyčejný vtip
