Nový dokument o Báře Basikové otevírá i její těžký vztah s matkou. Zpěvačka mluví o odmítnutí, ponižování i nezahojených ranách.
Nový dokument Heleny Třeštíkové zachycuje Báru Basikovou jinak, než jak bývá na veřejnosti mnohdy lidmi vnímána, a sice ne jako ženu, která všechno vydrží bez zaváhání. Vedle kariéry se vrací i k dětství, o němž zpěvačka mluví narovinu a bez přikrášlování, jak jsme si v redakci Karaoketexty.cz všimli. Říká, že ji její matka nechtěla a její domácí zpívání označovala pojmem „kdákání“. A takové věty se člověku nevytratí z hlavy jenom proto, že později stojí na velkých pódiích.
Maska sebejistoty a staré nezahojené rány
Bára Basiková působí jako odolná žena, která se v české hudbě neztratí snad v žádné situaci. Rockové začátky, muzikály, pop, hlas, který se nedá snadno zaměnit. Časosběrný film Heleny Třeštíkové ale rozebírá tuto známou fasádu trochu z jiné strany. Režisérka pro DOK.Revue sama popsala, že během natáčení mohla Basiková odložit obraz člověka, který musí navenek pořád držet pohromadě a vyrovnaně. A neměla problém promluvit ani o své matce, s níž to neměla jednoduché.
Zpěvačka mluvila o tom, že ji maminka měla v hodně mladém věku, v 18 letech, a že byla zkrátka nechtěným dítětem. Doma prý pořád zpívala a všelijak si broukala. Skutečnou oporu nicméně nacházela hlavně u dědečka z matčiny strany. Matka její zpívání neshodila jen jednou, podle Basikové se to prý opakovalo. Říkala tomu „kdákání“. Možná to zní „jen“ jako jedovatá poznámka, jedna z mnoha. Jenže u dítěte se podobná slova zarývají hluboko.
Když rodič odmítá, dítě si vinu odnese samo
Je důležité si uvědomit, proč vlastně takové věty bolí i po tolika letech, i když by je dospělý člověk mohl už hodit za hlavu. Vysvětlení není složité, ale spíš nepříjemné. Malé dítě si chování rodiče neumí přeložit dospělým způsobem. Neřekne si, že matka je možná nezralá, unavená, zahlcená nebo sama v pasti. Kolikrát si odnese spíš jednodušší a tvrdší závěr: něco je špatně se mnou. Nejsem dost dobrý/á, nejsem dost chtěný/á, nejsem dost milovaný/á.
Světová zdravotnická organizace (WHO) ve svých materiálech k ranému vývoji dítěte upozorňuje, že citová dostupnost, bezpečí a podpora v prvních letech mají zásadní vliv na psychické zdraví i sebehodnotu v dospělosti. Pokud místo přijetí přichází shazování, může se to později ozvat v úzkostech, nízkém sebevědomí nebo v opakování vztahů, které člověku nesvědčí. Je v tom hořká ironie: dítě, kterému doma dávají najevo, že jeho hlas nestojí za nic, se nakonec může pokusit zachránit právě tím hlasem.
Dokument připomíná i cenu slávy
Film však nestojí jen na bolestivém dětství, sleduje zhruba 50 let života a kariéry Báry Basikové, od rockových začátků přes muzikálové role až po soukromé propady. Třeštíková v rozhovoru zmínila také pasáž o vystoupení s Alexandrovci v roce 2012, tedy ještě před anexí Krymu. Basiková ji podle režisérky nechtěla z filmu vyndat ani upravovat, protože i to patří k jejímu životu.
Basiková, narozená 17. února 1963 v Praze, působila mimo jiné i ve skupinách Precedens a Stromboli. V roce 1991 získala Anděla v kategorii zpěvačka roku a později se výrazně prosadila také v muzikálech. Na svém oficiálním webu se popisuje stroze: zpěvačka, herečka, spisovatelka a máma. Za tou stručnou formulací je ale dlouhá cesta ženy, která si uznání publika musela vyzpívat i navzdory tomu, že doma se ho zpočátku nedočkala.
Zdroj: Autorský text, DOK.Revue, BáraBasiková, Wikipedia, ČSFD, WHO, YouTube Česká televize
Upřímná Bára Basiková: Výchovu jsem stavěla tak, abych nebyla jako moje máma
