Pavel Bobek měl k americké country blízko celý život a právě Nedělní ráno patřilo k písním, které jeho vztah k tomuto žánru dokonale vystihovaly. Česká verze skladby Krise Kristoffersona se stala jedním z jeho známých hitů a Bobek se k ní vrátil i po letech. Zazněla také při jeho posledním rozloučení.
Některé písně se k interpretovi přilepí tak pevně, že už je od sebe nejde úplně oddělit. U Pavla Bobka to platilo třeba pro Veď mě dál, cesto má, Lásko, mně ubývá sil, ale také pro Nedělní ráno. A právě té poslední zmíněné jsme se na Karaoketexty rozhodli věnovat trochu více. Napsal ji americký countryový zpěvák Kris Kristofferson a v roce 1970 ji výrazně proslavil Johnny Cash. O tři roky později dostala český text od Vladimíra Poštulky a v podání Pavla Bobka se z ní stal další z jeho známých hitů.
Píseň, kterou si Bobek vypůjčil od Kristoffersona
Sunday Mornin‘ Comin‘ Down napsal Kris Kristofferson a poprvé ji vydal v roce 1970 na svém debutovém albu Kristofferson. Ve stejném roce ji natočil také Johnny Cash a právě jeho verze z ní udělala velký hit. Na americkém countryovém žebříčku se dostala až na první místo a získala také ocenění Country Music Association za píseň roku.
Pavla Bobka skladba zaujala o tři roky později. Český text napsal Vladimír Poštulka a Bobek píseň natočil 29. března 1973 ve studiu Mozarteum za doprovodu studiové skupiny pod vedením Františka Ringo Čecha. Ještě v roce 1973 se Nedělní ráno dostalo do supraphonské Top 10.
Poštulkův český text přitom zachoval základní náladu originálu. Není to žádná bezstarostná countryovka, ale spíš písnička o ránu po prohýřené noci, samotě a zvláštním nedělním smutku. Ten poněkud unavený a melancholický tón Bobkovi sedl. Ostatně k písni se vrátil ještě mnohem později. Pro album Víc nehledám…, které natočil v Nashvillu v roce 2010, pořídil novou, méně popovou verzi společně s Robertem Křesťanem.
Takové písně dobře ukazují, kam Bobek během své kariéry směřoval. Americká country pro něj nebyla jen zdrojem repertoáru, ale hudebním světem, který si postupně přenesl do českého prostředí a udělal z něj vlastní poznávací znamení.
Muž, který přinesl Ameriku za železnou oponu
Pavel Bobek se narodil 16. září 1937 v Praze. Na ČVUT vystudoval architekturu, mezi jeho spolužáky patřil i Jan Kaplický, pozdější zakladatel studia Future Systems. K architektuře se ale Bobek profesně nevrátil. Dřív ho stáhla hudba. V letech 1963 až 1965 stál jako zpěvák v čele Olympicu, jedné z prvních výrazných rockových kapel u nás. Potom zamířil do Semaforu, kde spolupracoval s Jiřím Brabcem.
Jeho zvláštní dar byl v tom, že americké písně dokázal přenést do češtiny bez pocitu laciné nápodoby. Nazpíval vlastní verze skladeb Lou Reeda, mimo jiné Walk on the Wild Side, sahal po country repertoáru Kennyho Rogerse i Johna Denvera. Přitom sám později v rozhovoru pro Respekt přiznal, že čeština mu jako zpívaný jazyk zpočátku neseděla. Přesvědčil ho až Jiří Grossmann, když mu nabídl český text k Ruby, Don’t Take Your Love to Town. Bobek tomu moc nevěřil. Jenže ono to fungovalo.
V roce 1978 se na americkém velvyslanectví v Praze setkal s Johnnym Cashem. Společně si tam zazpívali Will the Circle Be Unbroken. Bobek na ten okamžik vzpomínal jako na jeden z vrcholů své dráhy. O dva roky později dostal Zlatou Portu za zásluhy o rozvoj country hudby v Československu.
Comeback po nemoci a poslední album
Rok 2005 pro něj mohl být konečnou. Prasklý vřed na dvanáctníku, potom otrava krve, bezvědomí. Lékaři tehdy jeho ženě Martě řekli, že jestli ho má něco pomoci probudit, může zkusit hudbu. Přinesla nahrávku Franka Sinatry. Bobek se probral. Přežil, i když zdravotní potíže už ho neopustily.
Přes všechno se v květnu 2012 ještě částečně vrátil na koncertní pódia a vydal album Circles. Už předtím, v roce 2010, odjel do Nashvillu, kde s producentem Lubošem Malinou natočil desku převzatých písní Johnnyho Cashe nazvanou Víc nehledám. Mělo to v sobě tichou symboliku: zpěvák, který se s Cashem kdysi potkal v Praze, mu jel vzdát poctu do města, které k němu neodmyslitelně patří.
Pokud jde o Nedělní ráno, píseň se k Pavlu Bobkovi vrátila i při jeho posledním rozloučení. Na pohřbu ve strašnickém krematoriu 26. listopadu 2013 zazněla společně s písněmi Veď mě dál, cesto má a My Way od Franka Sinatry. Z písně, kterou Bobek zpíval už čtyři desetiletí, se tak stal i jeden z hudebních momentů jeho posledního rozloučení.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Respekt, Český rozhlas, iDNES.cz
Politická kampaň bez svolení autorů: Zdeněk Svěrák se vůči Pirátům vymezil, Janda velkoryse promíjel
