Michal Pavlíček letos oslavil sedmdesátiny, ale kytaru na hřebík věšet nehodlá. Nové sólové album Na obzoru je podle jeho slov jakousi zpovědí a na podzim by rád vydal singl s Pražským výběrem.
Když se řekne Michal Pavlíček, většině lidí nejspíš naskočí Pražský výběr. Celkem pochopitelně. S kapelou strávil víc než dvě dekády a patří k jejím určujícím osobnostem. Jenže jeho hudební dráha se tím zdaleka nevyčerpává. Skládal symfonickou i scénickou hudbu, věnoval se produkci, psal pro Báru Basikovou, Richarda Müllera nebo Moniku Načevu. A skladba Země vzdálená z repertoáru BSP, patrně jeho nejznámější píseň, byla v divácké anketě televize Óčko Star označena za největší český porevoluční hit. Na Karaoketexty jsme se podívali na plány muzikanta, který sice oslavil sedmdesátiny, ale pořád mluví o nápadech, které mu „padají shůry“.
Zpověď kytaristy: album Na obzoru
Album Na obzoru Pavlíček nebere jako další položku do diskografie. Mluví o něm jako o zpovědi, a v jeho případě to nezní jako věta opsaná z promo materiálu. Texty napsali Jan Sahara Hedl a Phil Shoenfelt, v jedné skladbě se objevuje také zhudebněná pasáž z knihy Řeka pod hladinou od Pavla Koláře. Podle ČTK Pavlíček vysvětloval, proč si u cizích textů tolik hlídá, co pustí k sobě: „Texty ve mně musí vyvolat něco, co mě osloví, za čím si můžu stát.“ Nestačí tedy, aby slova dobře zapadla do melodie. Musí mu sednout i někde uvnitř, jinak by to nefungovalo.
Na desce se objevují Phil Shoenfelt, Milly Honsová, Radek Škarohlíd nebo David Koller. Pavlíček počítá s tím, že je bude postupně zvát i na koncerty. Nemá z toho být jedna neměnná sestava, která odehraje večer pokaždé stejně od první minuty do poslední. Pavlíčkovi to docela sedí; roky přechází mezi různými hudebními světy a u jednoho žánru se nikdy moc dlouho nezdržel.
Hudba jako tranz, meditace i čarodějka
Když Pavlíček mluví o hudbě, není to řeč o profesi v běžném smyslu slova. „Hudba je mocná čarodějka, stále se mnou cloumá a já se rád brouzdám různými hudebními světy, je pro mě meditací i transem,“ řekl. Pak přidal něco, co určitě všechny jeho fandy potěší: dokud bude mít energii a dokud budou přicházet nápady, kytaru na hřebík nepověsí.
V Českém rozhlase Vltava ještě mluvil o tom, že s věkem pro něj hudba neztrácí intenzitu. Je naopak syrovější, naléhavější. Bigbít, symfonické skladby, scénická hudba, spolupráce s jazzovými hráči, to není jen výčet do životopisu, ale reálný rozsah práce, kterou za sebou má.
Pražský výběr: poslední výstřel, nebo začátek něčeho nového?
Ještě nedávno Pavlíček novou tvorbu Pražského výběru moc pravděpodobně neviděl. Teď to vypadá, že se přece jen něco hnulo. Naznačil, že by chtěl ostatním navrhnout nový společný singl. „Takový poslední výstřel v podobě singlu, a třeba z toho pak vypadne celé album,“ uvedl. Mluví přitom o podzimu 2026. Sám si není jistý, jestli by případná novinka zasáhla fanoušky po celé republice, nebo spíš pražské publikum a ty, kteří Pražský výběr sledují od jeho starších časů.
Ta opatrnost je možná podstatná. Pavlíček z toho zatím nedělá velkolepý návrat kapely ani slavnostní restart. Zkouší, jestli se ještě najde společný důvod něco natočit.
Ke kytaře ho nikdo netlačil
Pavlíček nevyrůstal v rodině, kde by ho od dětství někdo systematicky vedl k hudbě. Ke kytaře se dostal sám. Říká, že se do ní zamiloval v Kersku. Byl to jeho vlastní objev a jeho volba. Možná i proto o hudbě mluví pořád tak osobně, jako o něčem vybraném a vybojovaném, ne přiděleném. Tenhle detail zmínil v rozhovoru pro magazín Frontman.cz.
Sedmdesátiny bývají pro řadu muzikantů chvílí, kdy se bilancuje, zpomaluje, někdy i zavírá kapitola. Pavlíček to vzal jinak. Udělal čárku za dalším číslem a hraje dál.
Zdroje: Autorský text, České noviny, Seznam Zprávy, Český rozhlas Vltava, Wikipedie
Šokující odhalení Báry Basikové o manželství: Domácí násilí a psychický teror ji dohnaly až na samotné dno
