Ondřej Pavelka je pro diváky především herec: Farský z Ulice nebo bafuňář Král z Vyšehradu. Jenže málokdo ví, že se svého času ocitl i v pěvecké anketě Zlatý slavík.
Jméno Ondřej Pavelka si lidé nejspíš přiřadí buď k Oldřichu Farskému z Ulice, trochu unavenému chlapíkovi s věčným staráním, nebo ke Královi z Vyšehradu, fotbalovému bafuňáři, který o sobě moc nepochybuje. Jenže za touto známou hereckou tváří je i drobná historka, která zní skoro nepatřičně. Pavelka se kdysi dostal mezi zpěváky ve Zlatém slavíkovi, jak bychom na Karaoketexty chtěli připomenout.
Sklepní divadlo, písničkový pořad a jeden hlas
Celé to začalo v divadle. Nutno říct, že ne ve velkém sále, ale v prostoru pro zhruba stovku diváků, ve sklepě. Divadlo Na okraji, kde Pavelka působil mezi lety 1976 a 1987, uvedlo inscenaci Sladce a moudře. Šlo o pořad složený jen z písniček, nebyl založený na dialozích. A Pavelka v něm zpíval.
Pak přišel moment, který dodnes bere spíš jako záhadu než jako kariérní milník. „Z nějakých nepochopitelných důvodů, asi za trest nebo z lásky, mi někdo poslal hlas do Zlatého slavíka,“ řekl v talkshow Na kafeečko. V pořadí ankety se nakonec objevil na 87. místě. „A to je hezké místo,“ dodal s jistým pobavením, kdy si člověk není úplně jistý, kde končí vážnost a začíná žert.
Na celé historce je nejzábavnější její obyčejná nepravděpodobnost. Zlatý slavík byl přece jen prostor pro zpěváky, kteří se hudbě věnovali naplno. A najednou mezi nimi vyskočil herec ze sklepního divadla, který zpíval v jedné inscenaci. Takové věci se vymýšlejí těžko, protože by působily přehnaně.
Král, kterého popularita nejdřív trochu minula
Ondřej Pavelka se narodil 10. září 1955 v Novém Jičíně. Vystudoval DAMU, prošel divadlem, televizí a od roku 1993 je členem Národního divadla. K mladším divákům se ale ve velkém dostal až díky Vyšehradu, kde hraje majitele fotbalového klubu s přezdívkou Král.
Zpočátku přitom sám nebral projekt jako něco, co mu najednou rozšíří publikum. „Když jsme ze začátku točili ty patnáctiminutovky na internet, tak jsem úplně zapomněl, že jsem to točil,“ vzpomínal. Došlo mu to až mimo plac, na maturitním plese syna Mikoláše. Spolužáci ho tam oslovovali „pane Král“ a Pavelka prý nejdřív nevěděl, proč mu tak říkají. Až po chvíli se mu to spojilo. „Teprve tam jsem pochopil, jaký se z toho stal fenomén,“ řekl. Po internetovém seriálu následoval první celovečerní Vyšehrad, pak druhý film a nyní se natáčí třetí pokračování.
Slávista z Vršovic, ačkoliv se v Praze nenarodil
Pavelka není původem Pražan. Do hlavního města přišel jako student a ke Slavii se dostal přes bratrance z Vršovic. Šlo tedy o klukovské cesty na stadion a z toho postupně vznikla příslušnost, která zůstala. Ve Vyšehradu stojí jeho Král přirozeně na slávistické straně a směrem k Lavimu si Pavelka v komentářích žádné velké servítky nebere.
Narozeniny oslavil 10. září; a to jedenasedmdesáté. Pavelka dál hraje, natáčí a v rozhovorech občas vytáhne vzpomínku, kterou by od něj diváci možná nečekali. Třeba tu o 87. místě ve Zlatém slavíkovi. Podle všeho mu to místo nijak nevadilo. Jinak ho na žádné velké bilancování neužije, protože raději žije v přítomnosti.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, ČSFD, Lifee.cz, Český rozhlas
Iveta Bartošová a její rodinné trauma: Proč se nesnášela se sestrou a jak trpěl její bratr
