Soška anděla s ulomeným křídlem, kterou si Karel Kryl odnesl z demolovaného kostela, se po desetiletích vrátila do Ostrova. Příběh předmětu, který stojí za jednou z nejznámějších Krylových písní.
O písni Anděl se často mluví jako o silném básnickém obrazu. Jenže její začátek byl mnohem konkrétnější, což bychom na Karaoketexty rádi připomenuli. Kryl v jednom rozhovoru řekl, že si sošku opravdu přinesl domů, a to z kostela, který byl zbořený a vykradený. Použil přitom větu, která se pak začala opakovat jako součást krylovské legendy: „Totiž… to je pravda, já si přinesl toho anděla z rozmlácenýho kostela.“ Nebyl to tedy vymyšlený symbol od psacího stolu. Byl to kus dřeva nebo kamene, poškozený, přítomný v místnosti. A to poškození na něm nebylo podružné.
Socha s ulomeným křídlem jako symbol doby
Kostel Zvěstování Panny Marie v Klášterním areálu v Ostrově patří k místům, na nichž byla poválečná a hlavně komunistická devastace vidět až nepříjemně zblízka. Po roce 1948 areál chátral, sakrální vybavení se ztrácelo, část věcí byla rozkradena, část zničena. Z podobného prostředí si Kryl anděla odnesl. Nebo přesněji: vytáhl ho z trosek, jak o tom později sám mluvil.
Anděl měl ulomené křídlo. V písni se na Kryla dívá s podivnou odevzdaností, skoro jako někdo, kdo už nemá co vysvětlovat. Kryl většinou nestavěl texty na neurčitých pojmech, ale na věcech, které se daly vidět a podržet v ruce. Soška mu nabídla obraz až nepříjemně přesný: bytost určená k letu, která létat nemůže. Přesto zůstává na místě. A hledí.
Anděl vyšel v roce 1969 na albu Bratříčku, zavírej vrátka. Byla to doba, kdy Kryl odcházel z Československa a kdy se jeho hlas stal pro komunistický režim nepřijatelný. Soška patřila k nemnoha předmětům, které se s tímto obdobím jeho života spojují. O jejím dalším putování nejsou všechny údaje doložené do posledního detailu, což u podobných věcí ostatně nebývá výjimka. Její návrat do Ostrova, do kostela, odkud nejspíš pocházela, tím získává ještě silnější náboj.
Návrat po desetiletích: soška zpět v Ostrově
Podle informací iDnes.cz se soška anděla s ulomeným křídlem vrátila do kostela Zvěstování Panny Marie v Klášterním areálu Ostrov. Jde o barokní předmět, jehož stáří i původ odpovídají době, kdy areál fungoval jako klášter, tedy dávno před tím, než na něj dopadla poválečná a komunistická destrukce.
Ten návrat se dá číst jako pietní gesto, ale tím se celá věc nevyčerpává. Připomíná i osud mnoha českých sakrálních prostor ve druhé polovině dvacátého století. Kostely se zavíraly, vykrádaly, někde se bouralo bez velkého ptaní. Sochy, obrazy, oltářní prvky a drobné předměty se rozutekly neznámo kam. Něco skončilo u soukromníků, něco v depozitářích, něco prostě zmizelo. Krylův anděl měl štěstí v neštěstí: zachoval se a ještě k tomu se stal součástí příběhu, který přesáhl hranice původní církevní výzdoby.
Karel Kryl a jeho práce s konkrétními obrazy
Kryl patřil k písničkářům, kteří se jen zřídka spokojili s obecnou výzvou nebo heslem. Potřeboval detail. V Andělovi je to vidět hodně zřetelně: text vyrůstá z určité situace, z určité věci a z nálady, která se na ni nalepila. Soška z rozmláceného kostela tu nepůsobí jako rychlá alegorie vložená do písně dodatečně. Ona tam byla první.
Karel Kryl se narodil v roce 1944 v Kroměříži a zemřel v roce 1994 v Mnichově. Po srpnu 1968 odešel do emigrace a mimo Československo pak strávil většinu dospělého života. Doma se jeho písně šířily načerno, hlavně na magnetofonových páscích, přehrávaných z ruky do ruky. Album Bratříčku, zavírej vrátka, na němž Anděl vyšel, se postupně stalo jedním z klíčových dokumentů české protestní písně.
Zdroje: Autorský text, iDnes.cz, Facebook Karel Kryl, Ostrov.cz, Český rozhlas
