Irský zpěvák Glen Hansard zemřel v noci na 29. července 2026 při nehodě na motorce v Dublinu. Bylo mu 56 let. Zůstala po něm manželka, malý syn a hudební stopa, která dávno přesáhla hranice Irska.
O smutné zprávě se svět dozvěděl onoho dne brzy ráno a fanoušky zasáhla bez přípravy. Ještě v noci z 28. na 29. července Hansard hrál na tradiční hudební session v dublinském pubu The Wren’s Nest v Chapelizodu. Pak sedl na motorku. Záchranáři byli přivoláni krátce před půl pátou ráno do oblasti Strawberry Beds na západním okraji Dublinu. Muže ošetřili přímo na místě, ale později byl prohlášen za mrtvého. Jeho manažerská skupina následně jeho úmrtí potvrdila. Na Karaoketexty bychom rádi připomenuli zpěvákův život a kariéru, během níž měl k Česku překvapivě blízko.
Od ulic Dublinu k oscarovému podiu
Glen Hansard pocházel z Ballymunu na severu Dublinu. Jako teenager přestal chodit do školy a začal hrát na kytaru v ulicích města. V tu dobu to byla spíš nutnost než plán, ale nakonec ho tato cesta dostala dál, než si tehdy mohl dovolit doufat. V roce 1990 založil kapelu The Frames, která se později zařadila mezi nejvlivnější irské rockové skupiny devadesátých let. Širšímu publiku se poprvé připomněl v roce 1991, kdy si zahrál kytaristu Outspana Fostera ve filmu Alana Parkera Commitments.
Skutečný průlom přišel až o patnáct let později. V roce 2007 se objevil ve skromně natočeném irském filmu Once jako pouliční muzikant. Snímek vznikal s minimálním rozpočtem, téměř bez štábu. Hansard o něm tehdy řekl, že ho natočili „ve vlastním čase, s málo penězi a jednoduchým způsobem – nemuseli jsme se nikomu zodpovídat.“ Z toho malého projektu pak vzešla píseň Falling Slowly, která v roce 2008 získala Oscara za nejlepší původní píseň. Napsal ji společně s Markétou Irglovou, českou zpěvačkou a skladatelkou, s níž tehdy tvořil i pár – vztah ale trval jen tři roky.
Když si přebíral sošku z rukou Johna Travolty, pronesl větu, která mu zůstala přisouzená napořád: „Co tu děláme? To je šílené.“ Těžko říct, jestli to byl čistý údiv, nebo jen irský způsob, jak z podobné situace vybruslit. Možná obojí.
Fanoušci truchlí, Dublin se loučí
Reakce na jeho smrt přišly rychle a z různých koutů světa. Na Facebooku se pod oznámením objevilo přes 55 tisíc reakcí a tisíce komentářů. Fanoušci psali o koncertních večerech, které si pamatovali roky – často zmiňovali, že Hansard hrál klidně tři hodiny v kuse, a přídavky nikdy nepůsobily jako něco navíc. Jedna z fanynek popsala, jak po koncertě v Atlantě vyšel do foyer a zahrál pro pokladní, která celý večer jen nahlížela dveřmi dovnitř. Přesně tak se o něm mluvilo.
Primátor Dublinu otevřel 30. července kondolenční knihu v Mansion House. Další knihy byly zpřístupněny v Temple Baru a v Naas v hrabství Kildare, kde se tvořily dlouhé fronty. Pohřeb se konal v katedrále svatého Patrika v Dublinu. Pocty přicházely od umělců i politiků.
Na Karaoketexty jsme Glena Hansarda sledovali jako interpreta, jehož hudba fungovala bez ohledu na to, jestli ji znáte z oscarového večera, z koncertu naživo nebo z nahrávky pořízené někde na ulici. Hansard se do Česka pravidelně vracel a zdejší publikum patřilo k jeho věrným fanouškovským základnám. V posledních letech se v Praze objevil hned několikrát – v květnu 2025 se společně s Markétou Irglovou vrátil jako The Swell Season, kdy vyprodali Forum Karlín, a 9. května 2026 vystoupil sólově ve Velkém sále Lucerny.
Objevoval se ale i na jiných místech, mimo jiné ve Valašském Meziříčí, kde se také před lety seznámil právě s Markétou Irglovou. Zkrátka měl v sobě něco, co fanoušky oslovovalo. Falling Slowly patří dodnes k nejhranějším písním po celém světě. A důvod je jednoduchý. Byla v ní věc, která se nedá vyrobit podle šablony.
Zdroje: Autorský text, Irish Times, NBC, Wikipedie, iReport
Poslední rozloučení s Glenem Hansardem: Katedrálou zněly písně, promluvili Bono, Eddie Vedder i jeho nejbližší
