Před třemi lety zemřela Sinéad O’Connor. Irská zpěvačka, jejíž hlas byl stejně ostrý jako její slova. Připomínáme kariéru, která se nedala zaškatulkovat.
Když se řekne Sinéad O’Connor, většině lidí naskočí slzy na tváři v klipu k Nothing Compares 2 U nebo záběr, jak v přímém přenosu Saturday Night Live trhá fotografii papeže. Jenže to jsou podle nás v redakci Karaoketexty spíš symboly než celý příběh. Za nimi stála zpěvačka s hlasem, který patřil k nejsilnějším své generace, a kariéra, která byla mnohem širší než jeden hit nebo jeden protest.
Od debutu ke světové slávě a zase zpátky k vlastním pravidlům
První album The Lion and the Cobra vydala v roce 1987 a v době nahrávání jí bylo pouhých dvacet let. Skutečný průlom ale přišel až o tři roky později s deskou I Do Not Want What I Haven’t Got. Prodala se v nákladu přes sedm milionů kopií a v roce 1991 jí přinesla Grammy za nejlepší alternativní album. Rolling Stone ji tehdy označil za první superstar devadesátých let.
Sláva pro ni ale nikdy nebyla cíl sama o sobě. V dokumentu Nothing Compares z roku 2022 to řekla napřímo: „Důvod, proč jsem se dostala do hudební skupiny, byla terapie, a proto pro mě bylo takovým šokem stát se popovou hvězdou. To jsem nechtěla. Chtěla jsem jen křičet.“ Hudební průmysl ji chtěl předělat, a to dost přísně. Diktoval jí delší vlasy, minisukně, víc „ženský“ image. Ona šla k holiči a nechala se oholit dohola. A tím to vlastně teprve začalo.
V říjnu 1992 během Saturday Night Live roztrhla fotografii Jana Pavla II. na protest proti sexuálnímu zneužívání dětí v katolické církvi. Reakce byla okamžitá a tvrdá. Desky se ničily na Times Square, NBC jí zakázala další vystoupení. BBC později připomněla, že systematické skandály v církvi vyšly najevo až o několik let později. Ona o tom nahlas mluvila už daleko dřív.
Spolupráce, které šly přes žánry
Sinéad O’Connor nebyla typ sólistky, která by si hlídala vlastní uzavřený svět. Během kariéry nahrávala s řadou umělců napříč žánry a některé z těch spoluprací patří k tomu nejzajímavějšímu, co udělala.
Nejznámější je asi spojení s britskou skupinou Massive Attack. Na jejich albu 100th Window z roku 2003 nazpívala tři skladby, mezi nimi i temnou protiválečnou A Prayer for England. Robert Del Naja z Massive Attack později řekl, že kapela hledala zpěvačku, která do hudby přinese skutečné emoce, ne jen technickou přesnost. O’Connor do triphopového zvuku zapadla přirozeně. Její hlas byl syrový, ale přesný, a s atmosférou kapely se dobře potkal.
Spolupracovala i s dalšími. Zazpívala na nahrávkách Petera Gabriela, objevila se v projektech irských folkových muzikantů a její hlas se vracel i k tradiční irské hudbě. V roce 2002 vydala album Sean-Nós Nua, věnované irské lidové tradici. A ještě jedna pamětnická scéna: v devadesátých letech vystoupila na benefičním koncertě k třicátému výročí Boba Dylana, publikum ji tam nejdřív vypískalo. Ona ale na pódiu zůstala.
Zvláštní kapitolou je také vztah s Princem. Ten napsal Nothing Compares 2 U už v roce 1985 pro svou skupinu The Family, kde píseň téměř zapadla. Teprve v podání O’Connor se z ní stal jeden z největších hitů dekády. Mezi nimi to prý nebylo bez napětí, protože Prince údajně nebyl nadšený z její interpretace, ale později došlo ke smíření.
Poslední roky a odkaz, který zůstal
Poslední studiové album, I’m Not Bossy, I’m The Boss, vydala v roce 2014. V roce 2018 konvertovala k islámu a přijala jméno Shuhada‘ Sadaqat, i když hudebně dál vystupovala pod svým rodným jménem. V roce 2021 vydala memoáry Rememberings.
V lednu 2022 zemřel její sedmnáctiletý syn Shane. Byl to zásah, z něhož se zjevně nedokázala vzpamatovat. Zrušila všechna vystoupení a na sociálních sítích psala o tom, jak těžce jeho ztrátu nese. O rok a půl později, 26. července 2023, ji našli mrtvou v londýnském bytě. Zemřela na komplikace chronické plicní choroby. Na pohřeb v irském Bray přišly tisíce lidí a irský prezident Michael D. Higgins ocenil její „krásný, jedinečný hlas“. Mezi smutečními hosty byli i Bono a The Edge z U2.
Tři roky po její smrti je pořád slyšet. Její hudba nezestárla. A odvaha říkat věci nahlas, často dřív, než na ně byl svět připraven, zpětně nepůsobí jen jako vzdor. Byla to prostě trvalá součást toho, kým byla.
Zdroje: Autorský text, Britannica, BBC News, Business Insider, Wikipedie
Proč videoklip Sinéad O’Connor k „Nothing Compares 2 U“ obsahuje jen záběr na zpěvaččinu tvář
