Edith Piaf zemřela 10. října 1963 ve své vile v Plascassier na Francouzské riviéře. Veřejnost se to ale dozvěděla až o den později a nebylo to náhodou. I její poslední den měl v sobě dramatický náboj, který k ní nějak patřil.
Edith Piaf, celým jménem Édith Giovanna Gassion, se narodila 19. prosince 1915 v pařížské čtvrti Belleville. Matka ji opustila krátce po porodu, otec byl potulný cirkusový akrobat. Vyrůstala v prostředí, které by většinu lidí nejspíš zlomilo. Z ní ale vyšel hlas, který Francii provázel přes čtyři desetiletí. Začínala na ulici, pak v kabaretech, později už na velkých pódiích po celém světě. Přezdívka La Môme Piaf, tedy Vrabčák, vznikla z pařížského slangu a přilepila se k ní natrvalo. Stejně jako černé šaty, v nichž vystupovala bez výjimky. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, co předcházelo jejímu skonu.
Smrt, která nesměla nastat na nesprávném místě
Piaf zemřela 10. října 1963 odpoledne ve vile v Plascassier, vesnici poblíž Grasse na Francouzské riviéře, zhruba 680 kilometrů od Paříže. Bylo jí 47 let. Příčinou smrti byla rakovina jater, s níž bojovala od počátku roku 1963. Poslední měsíce strávila v péči manžela Théa Sarapa a přítelkyně Simone Berteaut. Střídala chvíle jasného vědomí s obdobím bezvědomí.
Jenže její nejbližší věděli, že si přála být pohřbena v Paříži, na hřbitově Père-Lachaise, vedle svého otce a dcery. A podle toho také jednali. Jak uvádí dokument The Last Days of Edith Piaf a životopiska Carolyn Burke, autorka knihy No Regrets: The Life of Edith Piaf (2011), sanitka přijela do vily až pozdě odpoledne, tedy po její smrti. Tělo pak převezli do Paříže pod záminkou, že nemocnou zpěvačku míní dopravit do nemocnice. Lékaře vzbudili uprostřed noci, načež on souhlasil s podpisem falešného úmrtního listu. Oficiálně byla Piaf prohlášena za mrtvou až 11. října 1963 v 8 hodin ráno, v Paříži.
Den, kdy odešli dva přátelé
Zpráva o smrti Edith Piaf zasáhla Paříž mimořádně silně. Pohřební průvod na Père-Lachaise doprovázelo přes 40 000 lidí. Podle Columbia Magazine šlo o první případ od druhé světové války, kdy pohřeb zcela ochromil provoz v celém městě.
11. říjen 1963 ale přinesl ještě jednu zprávu. Téhož dne zemřel Jean Cocteau, básník, filmař a její dlouholetý přítel. Právě on pro ni kdysi napsal divadelní hru Le Bel Indifférent. Podle svědectví v dokumentu The Last Days of Edith Piaf se Cocteau po telefonátu novináře, který mu oznámil Piafinu smrt, zhroutil. Byl už vážně nemocný, ale tahle zpráva ho mohla připravit o poslední síly. Dva lidé, kteří se vzájemně obdivovali, odešli ve stejný den.
Hlas, který nezmlkl ani ke konci
Poslední velké turné Piaf absolvovala v roce 1959. Tehdejší tisk ho označoval jako sebevražedné turné, protože zpěvačka vystupovala navzdory výrazně se horšícímu zdraví. Někdy zapomínala text, jindy nedokázala odzpívat celý program. Přesto neustupovala. Svému lékaři tehdy řekla: „Pokud přestanu zpívat, nikdy nebudu schopna věřit sama sobě.“ Citát, který mimochodem přesně sedí na její povahu.
Ještě v roce 1963, krátce předtím, než upadla do kómatu, stihla nahrát píseň L’Homme de Berlin se svým manželem Théem Sarapem. Ten byl o dvacet let mladší, řeckého původu, pracoval jako herec a dříve i jako kadeřník. Přes věkový rozdíl zůstali manželi až do její smrti.
Edith Piaf je pohřbena na Père-Lachaise, kde její hrob patří k nejnavštěvovanějším místům hřbitova. Její příběh, od ulic Belleville až po falešný úmrtní list, připomíná, že i poslední kapitola jejího života měla podobu velkého francouzského dramatu.
Zdroj: Autorský text, Wikipedia, HistoryToday, CompleteFrance
Záhada, která trvá přes 80 let: Glenn Miller nastoupil do letadla a nikdo ho už nikdy neviděl
