Bouřka přišla, promočila všechny a zase zmizela. Moby zůstal. A na závěr prvního festivalového dne odehrál jeden z nejsilnějších setů letošního ročníku.
Na Karaoketexty připomínáme, že páteční večer na Colours of Ostrava v Dolní oblasti Vítkovice nezačal ideálně. Krátce před Mobyho nástupem přišel prudký liják, který publikum řádně otestoval. Část lidí to zabalila. Ti ostatní si ale přišli na své. Moby nastoupil na stage s kapelou, v níž byli dva smyčcaři, dvě zpěvačky, bubeník, klávesista a hudební režisér Jonathan, u něj se ostatně později zastavil jeden nečekaný detail z osobního života. Žádný dýdžejský pult, žádná opora v samplech. Většina věcí šla naživo, včetně vokálů.
Od Bodyrocku po Feeling So Real, set, který neměl slabé místo
Moby, vlastním jménem Richard Melville Hall, je americký producent, DJ a multiinstrumentalista, který patří od devadesátých let mezi nejvlivnější osobnosti elektronické hudby. Jeho album Play z roku 1999 se prodalo ve dvanácti milionech kopií a stalo se jedním z nejúspěšnějších elektronických alb vůbec. Moby je také dlouholetý vegan a aktivista za práva zvířat, což se promítá i do jeho vizuální a koncertní tvorby. Na Colours Of Ostrava dorazil v rámci rozsáhlého evropského turné, které ho v létě 2026 vede z Belgie přes Španělsko a Švýcarsko až po Bulharsko a Srbsko.
Už úvodní Bodyrock dal jasně najevo, jak večer poběží. Promáčené publikum se po chvíli přestalo řešit a naskočilo bez váhání. Sedmnáctiskladbový setlist pokryl široký průřez Mobyho kariérou, od raného Go přes zásadní kusy z alba Play až po novější materiál. Fanoušci Play si opravdu přišli na své: Honey, Porcelain i Why Does My Heart Feel So Bad? zazněly celé, bez zkratek. Moby tentokrát nechal skladby dýchat. Nepřeskakoval z jedné položky na druhou jen proto, aby stihl co nejvíc titulů.
Některé aranže navíc dostaly výraznější úpravu. Moby je přizpůsobil obsazení kapely a nesnažil se o přesné kopie studiových verzí. Zpěvačky se musely popasovat s pasážemi, které na deskách často drží samply. Zvládly to bez problému. Živé bicí pak celému setu přidaly tah a fyzickou energii, kterou z reproduktorů prostě nevymáčknete.
Vizuálně to nejvíc fungovalo u Porcelain. Moby publikum vyzval, ať rozsvítí telefony ve chvíli, kdy zazní první klávesový motiv. Stačil ten úvodní, táhlý nájezd. Areál se zaplnil světly a v tom bahně to působilo až nečekaně efektně.
Bowie, Jonathan a ruské kolo, které blikalo na povel
Moby v první polovině setu zastavil hudbu a mluvil o dětství, o tom, jak prodával Bowieho desky, jak se s ním později osobně potkal a zahrál si s ním ve studiu. Pak přišla baladická verze Heroes, a ano, bylo to přesně tak dojemné, jak se dalo čekat. Bylo znát, že Bowie pro něj nebyl jen jméno z dějin popu.
Lift Me Up zase dostala politický nádech. Demokracie, práva zvířat, jeho dlouhodobý aktivismus. Kdo Mobyho sleduje, ví, že se k těmto tématům vrací opakovaně a že na jeho vystoupeních nejsou navíc. Patří tam stejně samozřejmě jako hudba. Nebylo to kázání, jen krátké připomenutí pozice člověka, který je veganem a aktivistou už desítky let.
Před závěrečným rave trackem Feeling So Real Moby oznámil, že by mu udělalo radost, kdyby ruské kolo vedle areálu začalo divoce blikat. A ono opravdu blikalo. Finále pak gradovalo přesně tím směrem, který si večer řekl sám.
Při představování kapely padla ještě historka o klávesistovi Jonathanovi. Moby zmínil, že se narodil právě tady v České republice a po letech se vrátil do rodné země. Hned nato dodal, poněkud suše, že doufá, že tady nezůstane natrvalo. V publiku to vyvolalo smích.
Zdroje: Wikipedie, Spotify, musicserver.cz, moby.com
Známý skladatel Moby už nebyl na rande více než 10 let: Sláva a závislosti otočily jeho život naruby
