Táňa Fischerová byla výjimečnou osobností české kultury. Její angažovanost ji dovedla až ke kandidatuře na prezidentský post.
Táňa Fischerová patřila k lidem, kteří se nedají jednoduše zařadit do jedné role. Pro jedny zůstala herečkou, jiným se vybaví jako výrazná občanská osobnost a mnozí si ji spojí s kandidaturou na prezidentku v roce 2013. Její příběh je v tomto směru pořád nezvyklý: dokázala spojovat kulturu, veřejnou službu i lidskoprávní témata s velkým klidem a laskavostí.
Z jeviště a filmu do veřejného prostoru
Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze a zemřela 29. prosince 2019 ve věku 72 let. Ve filmových databázích je vedená mimo jiné u snímků Hanele, Prodloužený čas nebo Bláznova smrt. Herectví ale nebylo jedinou oblastí, které se věnovala.
Vedle práce před kamerou a na jevišti působila také jako spisovatelka a televizní moderátorka. Méně se už připomíná, že její veřejná role postupně získala výraznější občanský rozměr. V letech 2002 až 2006 byla poslankyní Parlamentu České republiky a později se rozhodla vstoupit i do přímé prezidentské volby. Už to samo o sobě naznačuje, že nešlo o umělkyni, která by zůstávala stranou dění.
Prezidentská kandidatura nebyla epizoda
Když v roce 2013 kandidovala na prezidentku, nešlo jen o symbolický krok známé tváře do politiky. Podle údajů České televize získal její tým zhruba 65 tisíc ověřených podpisů, tedy víc, než bylo potřeba. Minimum činilo 50 tisíc. V prvním kole volby nakonec dostala 166 211 hlasů, což představovalo 3,23 procenta a sedmé místo.
Na první pohled to může působit jako menší volební příběh. Jenže její kandidatura znovu připomněla, jak silně byla Fischerová spojená s tématy občanské odpovědnosti, lidských práv a věcného veřejného projevu. Podporovala ji Strana zelených a její kampaň stála spíš na důvěryhodnosti než na politickém hluku. V českém prostředí to byl zvláštní moment, ale zato cenný.
Charita, lidská práva a práce mimo reflektory
Výrazná byla i její stopa mimo politiku. Působila ve správní radě Nadace Dagmar a Václava Havla VIZE 97, v Českém helsinském výboru i v Amnesty International. Spolu se zpěvačkou Martou Kubišovou a režisérem Janem Kačerem se podílela také na organizaci adventních benefičních koncertů, které vysílala Česká televize.
Tady je dobře vidět podstata jejího veřejného obrazu. Nebyla jen známou osobností, která čas od času připojí jméno k dobré věci. U Fischerové se kultura a občanské postoje dlouhodobě propojovaly. Objevovala se tam, kde šlo o pomoc druhým, veřejnou debatu i ochranu lidské důstojnosti. A tento rozměr jejího odkazu je snad výraznější než některé filmové role.
Sama se starala o postiženého syna
Vše výše uvedené Táňa Fischerová dokázala i přesto, že v soukromí se starala o postiženého syna. Kryštof Skoumal se narodil jako zdravé miminko, ale vlivem poporodního krvácení se u něj rozvinula dětská mozková obrna. Bylo tak zřemé, že bude po celý život potřebovat péči druhých.
Zpočátku se o syna starala Fisherová s manželem. Ten jí byl oporou dlouhé roky, než se rozhodl odejít a založit novou rodinu. Fisherová tak zůstala na syna sama. Postupem času si ale dokázala vytvořit kolem sebe podporující skupinu lidí, kteří jí s náročnou životní cestou pomáhali.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Česká televize, IMDb, Marianne
Tatiana Dyková: Herečka vedle slavného manžela neztrácí svou vlastní tvář
