Lidi některé skladby milují a vyžadují je na každém koncertě. Možná i proto je po jistém čase jejich interpreti už nemůžou ani slyšet. Natož hrát.
Lemmy měl dost Ace of Spades, Kurt Cobain chtěl při hraní Smells Like Teen Spirit odhodit kytaru a Joe Duplantier z Gojiry dodnes nechápe, proč lidi baví Flying Whales. Hudebníci, kteří se obracejí proti své nejslavnější skladbě, nejsou žádná rarita. A když mluví o důvodech, bývají často dost přímí, jak jsme na Karaoketexty zaregistrovali.
Když hit přeroste všechno ostatní
Lemmy v autobiografii White Line Fever nic neobaloval: „Ace of Spades mě už se*e. Nestali jsme se přece po tom albu zkamenělinou, vydali jsme od té doby spoustu dobrých věcí. Ale fanoušci to chtějí slyšet, tak to hrajeme každou noc. Já sám mám té písně dost.“ To je asi nejběžnější důvod, proč muzikant začne mít vlastního hitu plné zuby. Skladba vyroste do takových rozměrů, že zbytek tvorby zůstane někde v pozadí. Kapela ji pak tahá roky, večer co večer, město od města. A to, co bývalo jedinečné, se postupně změní v rutinu.
Kurt Cobain šel v tomto směru ještě dál. O Smells Like Teen Spirit řekl pro Rolling Stone, že ji dohraje jen s velkým sebezapřením: „Doslova chci odhodit kytaru a odejít. Nedokážu předstírat, že mě to baví.“ Jenže Nirvana bez Teen Spirit prostě nemohla hrát celý set. Byla to jejich vizitka, ať se mu to líbilo, nebo ne.
Stud ze studia, tlak od labelu i mystický tulák u velryb
Jindy za tím není únava z hraní, ale spíš stud. Amy Lee z Evanescence přiznala, že My Immortal pro ni občas není lehké poslouchat. Napsala ji v devatenácti a s odstupem ji vnímá skoro jako zápis z deníku, příliš melodramatický, příliš mladický. „Ale přenesla jsem se přes to,“ řekla pro Music Week
Ronnie James Dio byl v tomhle ještě tvrdší: po dokončení Rainbow in the Dark v roce 1983 vzal žiletku a chtěl pásku prostě rozřezat. Zastavili ho až kolegové. Vadila mu její přílišná popovost na albu Holy Diver, které mělo znít tvrději.
Případ Joea Duplantiera z Gojiry je ale zvláštní i na poměry rockových rozhovorů. Flying Whales hrají na koncertech pořád, jenže jejich autor pořád nechápe proč. Intro mu prý při domácím poslechu přeskakuje, riff považuje za záhadný a text, jak popsal pro Metal Hammer, připomíná výpověď „nějakého mystického tuláka žijícího v jeskyni, který křičí, že chce dosáhnout na velryby.“ Fanoušci tu skladbu vzali za svou, to je jasné. Duplantier to nakonec vzdal a smířil se s tím, že tuhle věc asi nikdy plně nepochopí.
Chino Moreno z Deftones měl zase úplně jiný problém. Back to School vznikla pod přímým tlakem labelu, který mu ukazoval čísla Papa Roach a Linkin Park. Moreno nejdřív odmítal, pak se rozhodl napsat schválně co nejpodobnější song, aby bylo vidět, jak snadné to vlastně je. Nakonec skončil na albu. A dodnes to Morena mrzí.
Opilecká chyba, komerční výpočet a skladba, kterou Metallica dlouho nehrála
Jonathan Davis z Kornu to řekl bez okolků: All in the Family z roku 1998 je podle něj nejhorší píseň, jaká kdy vznikla. Při nahrávání byli všichni opilí, Davis se pokoušel rapovat a výsledek, jak sám tvrdí, na desku vůbec neměl přijít. Dave Mustaine z Megadeth zase označil Crush ‚Em za nejhloupější věc, kterou kapela natočila. Šlo o pokus zopakovat komerční úspěch předchozí desky. To se nepovedlo.
A pak je tu James Hetfield. Metallica před rokem 2012 nikdy živě nehrála Escape z alba Ride the Lightning. Nikdy. Hetfield to před publikem komentoval dost viditelně neochotně, připomněl, že jde o píseň, kterou kapela vlastně nikdy hrát nechtěla, a fanoušky vyzval, aby raději nezpívali s nimi. Rockeři bývají upřímní. Jenže k sobě samotným málokdy až tak hodně.
Zdroj: Autorský text, Louder, RollingStone, Instagram MetalHammer, Kniha White Line Fever: Lemmy: The Autobiography, UltimateClassicRock, SongFacts, MusicWeek, Loudwire
Poslední píseň Nirvany: Jak vznikla „You Know You’re Right“ a proč z ní mrazí
