‚Policy of Truth‘ možná není nejznámější titul, ale ukazuje, co Depeche Mode uměli: vzít minimalistický základ, přidat přesně tolik napětí, kolik je potřeba, a nechat posluchače v lehkém neklidu. To se za ani 36 let nezměnilo.
Když Depeche Mode v květnu 1990 poslali ven třetí singl z alba Violator, řada lidí ho brala jako méně nápadného sourozence vedle ‚Personal Jesus‘ a ‚Enjoy the Silence‘. ‚Policy of Truth‘ si ale časem vydobyla vlastní místo v historii kapely. A jak nám na Karaoketexty neuniklo, letos v květnu od jejího vydání uplynulo 36 let.
Dánské studio, jednoduché demo a unikátní kytarový motiv
Nahrávání alba Violator začalo v polovině roku 1989 ve studiích Puk Recording Studios v dánském Gjerlev. Martin Gore přinesl záměrně jednoduchá dema. Kapela se tehdy vědomě vzdalovala od přeplácaných aranží a hledala čistší zvuk. ‚Policy of Truth‘ byla druhou skladbou, kterou v Puku nahráli, hned po ‚World in My Eyes‘.
Producent Flood, který s kapelou na Violatoru spolupracoval, později popisoval, jak se skladba skládala dohromady. Nejprve přišel kytarový riff a způsob, jak naprogramovat bicí. Pak se ale záměr začal posouvat jinam. Podle Flooda chtěli docílit pocitu, který nebude ani rockový, ani čistě syntpopový, zkrátka něco mezi. A to se nakonec povedlo. Výsledný zvuk je funkový, chladný, ale zároveň silně rytmický. Nahrávalo se postupně ve třech studiích: v Puku, pak v milánském Logic Studios a nakonec v londýnském The Church.
Singl vyšel 7. května 1990 na labelu Mute Records. Na straně B byla instrumentálka ‚Kaleid‘. Tehdy prošla téměř bez povšimnutí, dnes ji fanoušci berou jako malý poklad z éry Violatoru.
Jediný singl Depeche Mode, který uspěl v USA víc než doma
‚Policy of Truth‘ se v britském žebříčku dostala na 16. místo. Slušný výsledek, ale žádný velký průlom. Jenže o pár tisíc kilometrů dál, v americkém Billboard Hot 100, vystoupala na 15. příčku. Rozdíl jedné pozice je na první pohled drobnost, jenže tady má jasný symbolický význam: jde o jediný singl Depeche Mode, který v USA dosáhl lepšího umístění než ve Velké Británii.
Proč zrovna tahle píseň zabodovala v Americe víc? Část odpovědi leží přímo ve zvuku. Funkový groove a méně syntetický přístup k produkci byl pro americké rádio stravitelnější než čistý evropský synthpop. Violator jako celek byl deskou, která kapele otevřela stadiony po celém světě. Turné World Violation Tour z roku 1990 z Depeche Mode udělalo mezinárodní arénovou kapelu a ‚Policy of Truth‘ k tomu přispěla svým dílem.
Videoklip režíroval Anton Corbijn, dlouholetý vizuální spolupracovník kapely. Jeho chladná černobílá estetika je s Depeche Mode spojená skoro neoddělitelně. Na IMDb má klip hodnocení 7,5 z 10, na hudební video solidní číslo. Corbijn uměl pracovat s napětím, které v písni je, aniž by ho musel překládat doslova do obrazu.
Téma, které vlastně nestárne
Martin Gore napsal ‚Policy of Truth‘ jako skladbu o lži, tajemství a manipulaci v mezilidských vztazích. Není to agresivní útok, spíš chladná, skoro klinická výpověď o tom, jak si lidé nastavují pravidla a pak je sami porušují. Depeche Mode tehdy procházeli vlastní proměnou. Vince Clarke, původní lídr a hlavní autor, odešel po prvním albu. Gore převzal psaní písní a kapela se začala posouvat od lehkého, optimistického syntpopu k temnějším, složitějším polohám. ‚Policy of Truth‘ stojí někde mezi. Má tanečnost i přístupnost, ale pod povrchem pracuje něco nepohodlného.
Andy Fletcher, který kapelu spoluzaložil a byl její součástí od začátku až do své smrti v květnu 2022, o Depeche Mode říkal, že měli ‚absolutně snový kariérní příběh‘. Sám přitom zůstával pro řadu lidí trochu záhadnou postavou. V dokumentu 101 z roku 1989 to glosoval typickým způsobem: „Martin píše, Alan hraje, Dave zpívá a já se povaluji.“ Jenže právě Fletch byl tím, kdo kapelu držel pohromadě jako lidský tmel.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Glide Magazine, The Guardian, WAMU, YouTube DepecheDevote
Koncert jako filmový zážitek: Depeche Mode na Netflixu
