Příběh frontmana The Doors je příběhem člověka, který se celý život pokoušel uniknout: z vojenské rodiny, ze škatulky sexsymbolu, nakonec možná i sám ze sebe.
Když se řekne Jim Morrison, většina lidí si vybaví kožené kalhoty, divoké koncerty a záhadnou smrt v pařížské vaně. Jenže za tím obrazem byl člověk s IQ 149, posedlý poezií a hluboce nešťastný ze své vlastní slávy. A na Karaoketexty jsme se rozhodli jeho životní příběh trochu více přiblížit.
Syn admirála, který nesnášel pravidla
James Douglas Morrison se narodil 8. prosince 1943 v Melbourne na Floridě. Jeho otec George Stephen Morrison byl námořní důstojník, což doslova formovalo celé Jimovo dětství. Rodina se stěhovala z místa na místo: San Diego, Virginie, Texas, Nové Mexiko. Jim nikde nezapustil kořeny, nikde neměl trvalé kamarády. Jak později popsala jeho sestra Anne, otec byl přísný a půl času pryč a Jim se pokoušel být v jeho nepřítomnosti hlavou domácnosti.
Přitom byl od malička mimořádně nadaný. Při testech dosáhl IQ hodnoty 149 a řadil se tak do nejlepšího půlprocenta. Hltal knihy – klasiku, filozofii, poezii. U babičky trávil hodiny v knihovně. Na střední škole si zapisoval nová slova, která ho zaujala, a učil se je používat. Tohle není obraz budoucí rockové hvězdy. Spíš obraz chlapce, který hledal jazyk pro věci, jež nedokázal jinak vyjádřit.
Na UCLA studoval film a potkal tam Raye Manzareka. V létě 1965 stáli oba na pláži ve Venice Beach a Morrison mu zazpíval texty, které napsal na střeše jednoho z tamních domů, kde tehdy bydlel. Manzarek byl okamžitě přesvědčen. Brzy přibyli kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore. Název kapely si Morrison půjčil od knihy Aldouse Huxleyho The Doors of Perception, pojednání o meskalinu a mystickém poznání.
Ještěrčí král, který nechtěl být modlou
The Doors vylétli ke slávě v roce 1967. Morrison byl fascinující, baryton, který dokázal přejít od šepotu k výkřiku, básník na pódiu, muž, jehož přítomnost působila jako elektrický výboj. Časopis Rock ‚n Roll ho zvolil mužem s největším sex-appealem. Jenomže to ho pomalu ničilo.
Nechtěl být sexuálním symbolem. Chtěl, aby lidé chodili na koncerty kvůli hudbě a textům, ne kvůli jeho tělu v kožených kalhotách. Producent Paul Rothchild ho popisoval jako „Jekylla a Hyda“: člověk, který dokázal být v jednu chvíli laskavý a duchaplný a o chvíli později zcela nepředvídatelný. Na pódiu improvizoval, provokoval, překračoval hranice a za hranicemi byl čím dál víc i mimo pódium.
Alkohol a drogy nebyly pro Morrisona jen součástí rockového stylu. Byly to věci, se kterými se potýkal hluboce a dlouhodobě. LSD užíval v míře, která překračovala i zvyklosti ostatních členů kapely. Whisky se stala jeho stálým společníkem. Nechal si narůst vousy, přibral a vědomě tím boural obraz, který z něj udělal ikonu. Jako by se pokoušel říct: tohle nejsem já.
Pamela, poezie a Paříž
Jimovou životní láskou byla Pamela Courson, které říkal „vesmírná družka“. Jejich vztah byl bouřlivý, plný nevěr na obou stranách. Morrison měl řadu milenek, dokonce uzavřel čarodějnický sňatek s šéfredaktorkou hudebního časopisu Patricií Kennealy. Ale k Pamele se vždy vracel. Klávesista Manzarek ji nazýval „Jimovou druhou polovinou“ a říkal, že nikdy nepoznal člověka, který by tak dokonale doplňoval jeho bizarnost.
Poezie pro Morrisona nebyla koníček. Byla to jeho skutečná identita. Sbírky An American Prayer, The Lords, The New Creatures nebo Wilderness vydával na vlastní náklady v malých nákladech a rozdával je blízkým. V textech se opakovaly smrt, násilí, vzpoura, zánik. Nietzsche, Kerouac, William Blake, to byli jeho průvodci. Chtěl žít jako nesmrtelný hrdina, jako Dean Moriarty z Kerouacových románů.
Na jaře 1971 odcestoval s Pamelou do Paříže. Chtěl se odtrhnout od The Doors, od slávy, od všeho. Psal básně, chodil po muzeích, četl. Ale zdraví měl podlomené. Ráno 3. července 1971 ho Pamela našla mrtvého ve vaně jejich pařížského bytu. Bylo mu 27 let. Pitva nebyla provedena a přesná příčina smrti zůstává dodnes předmětem diskuse. Oficiálně bylo uvedeno srdeční selhání.
Pohřben je na pařížském hřbitově Père-Lachaise, kde se jeho hrob dodnes stal jedním z nejnavštěvovanějších míst celého hřbitova. Na náhrobku stojí řecký nápis, který v překladu znamená „pravdivý svému vlastnímu duchu“. A podle Anne Morrison tato slova vybral jeho otec. Ten stejný otec, se kterým se Jim celý život přel. Možná se nakonec oba lépe pochopili, než se zdálo.
Proč jeho příběh přežil
Jim Morrison zemřel před více než padesáti lety. Ale na Karaoketexty.cz bychom rádi připomněli, že jeho odkaz nespočívá jen v tom, že patří do takzvaného Klubu 27 spolu s Janis Joplin, Jimi Hendrixem nebo Amy Winehouse. Spočívá v něčem jiném.
Morrison byl jedním z prvních rockových frontmanů, kteří brali hudbu jako literaturu. Texty The Doors mají jiný rytmus, jinou hustotu než většina tehdejší popmusic. Jsou to básně, které se dají zpívat. A za tím vším byl člověk, který se celý život pokoušel být pochopen jako básník, ne jako idol. Jenže svět si vybírá, co z člověka udělá. A Morrison, ať chtěl nebo ne, se stal ikonou generace, která hledala trhliny v systému.
Zůstává otázka, kam by šel dál. Podle dostupných informací psal v Paříži filmový scénář, ostatně film byl jeho druhá velká láska, studoval ho na UCLA. Jeho sestra Anne zmínila, že by se pravděpodobně vydal tímto směrem. Ale to je spekulace. Co víme jistě: zemřel jako člověk, který toho měl ještě hodně co říct.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, Biography, Louder, TheDailyBeast, YouTube The Doors
Deset rockových skladeb, které v autě znějí ještě líp než doma
