Jedna z nejoblíbenějších českých komedií s hlavní postavou Bohušem má i spoustu zákulisních historek, které stojí za zmínku.
Když se vysloví Dědictví aneb Kurvahošigutntag, většině lidí naskočí Bolek Polívka, slivovice, pštros na zahradě a hlášky, které česká komedie předtím ani potom už nepřekonala. Jenže to, co je vidět na plátně, je jen část celého projektu. Za filmem se táhne řada historek, které by samy o sobě vydaly na další snímek. Na Karaoketexty nás zaujalo, že zákulisí kultovního titulu z roku 1992 bylo nejméně stejně rozjuchané jako jeho děj.
Nápad na scénu přišel z ulice, doslova
Příběh Bohuše, tedy alkoholika a požitkáře, který přes noc přijde k milionům, nevznikl někde u klidného stolu nad poznámkami. Spousta scén vycházela z hlavy Bolka Polívky, který bral ze svých zkušeností. Třeba jako když vedle něj jednou z auta vyskočil opilý muž a křičel na něj, že mu tam všechno patří. Z toho se pak zrodila známá scéna s Karlem Gottem, i když v opačném gardu.
Režisérka Věra Chytilová byla už tehdy výraznou osobností českého filmu, ale Dědictví se od její předchozí tvorby přece jen lišilo. Šlo o první větší moravský filmový počin po revoluci a to vědomí bylo na natáčení znát. Režisér Jan Hřebejk to později shrnul dost stručně: „Od Dědictví tu nebyl pořádný moravský film,“ řekl při příležitosti svého snímku Bobule.
Skutečná chalupa, skutečná teta a skutečný štamgast
Chytilová měla ve zvyku obsazovat do svých filmů „neherce“. A Dědictví v tom není výjimkou. Vesnice Bohuše se natáčela v Olšanech na Vyškovsku, a teta, která ve filmu bydlí v chalupě, nebyla jen filmová figura. Anna Pantůčková byla skutečnou obyvatelkou toho domu. V době natáčení jí bylo 85 let. Mezi neherci se objevil i olšanský občan Jaroslav Bednář, ročník 1918, který si zahrál jednoho ze štamgastů. A člověk má pocit, že do té role se vložil úplně přirozeně.
Bolek Polívka si Olšany zjevně oblíbil. Po natáčení si tam založil vlastní farmu. Místo, které posloužilo jako kulisa příběhu o muži neschopném poradit si s náhlým bohatstvím, se pro něj stalo skutečným domovem.
Karel Gott, okradený na brněnské ulici
Jednou z nejznámějších scén je zmíněné setkání Bohuše s Karlem Gottem na brněnské České ulici. Gott si zahrál sám sebe a Bohuš ho přemlouvá, aby „sa šli ožrat“. Krátká scéna, ale v celku filmu funguje jako přesný absurdní výkřik. Podle vyprávění Miroslava Donutila byl v den natáčení Gott dokonce okraden, i když až večer v Praze, prý mu někdo odcizil auto.
Do role JUDr. Ulricha byl původně zvažován Marián Labuda. Jenže byl tehdy vytížený, a tak se role ujal Miroslav Donutil. Těžko říct, jak by film působil s Labudou v této pozici. Výsledek, který vznikl, funguje naprosto dokonala a dvojice Polívka-Donutil se stala pro film ikonickou.
Šárka Vojtková a dvacet let v Itálii
Představitelce prostitutky Irenky, Šárce Vojtkové, bylo v době natáčení čerstvých 18 let. Za roli dostala 50 tisíc československých korun. Cena ale nebyla jen v honoráři. Diváci si ji totiž zafixovali jako tuto postavu a předsudky i pomluvy, které ji po premiéře provázely, nakonec vedly k tomu, že se odstěhovala do Itálie. Zůstala dlouhých dvacet let.
Unikátnost mu dodala i brněnská divadelní scéna
Ve filmu se sešla výrazná část brněnské divadelní scény. Hráli v něm herci z divadla Husa na provázku, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, i z HaDivadla, kde působili Arnošt Goldflam, Boleslav Rychlík nebo Miroslav Černoušek. Bylo to setkání, které se už neopakovalo. Tato směsice dodala filmu specifickou brněnsko-moravskou energii, podle níž je dodnes snadno rozpoznatelný.
Z odstupem se Dědictví aneb Kurvahošigutntag bere jako jedinečný komicko-satirický obraz porevoluční doby. Pro kritiky kontroverzní, pro diváky lidský a na nic si nehrající. A vedle toho ještě s příběhy za kamerou, které by samy o sobě vystačily na samostatný film.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů PrimaŽeny, Wikipedie, Refresher, CNNPrimaNews, ČSFD
Slavík před kamerou: Jak si vedl Karel Gott v hlavní filmové roli
