Balada o násilí, útěku a trestu smrti z 19. století se stala jedním z nejznámějších lidových příběhů v americké i české hudbě.
V naší redakci Karaoketexty.cz jsme si všimli, jak moc dokáže jeden jediný příběh putovat jak časem, tak i odlišnými kulturami. Osud Johna Hardyho je přesně takový. Z reálné kriminální události se postupně stal paradoxně folklór, hudební standard i součást českého trampského dědictví zpívaná až dodnes.
Skutečný muž za legendou
Příběh Johna Hardyho nevznikl jen nějakým fantazírováním, ale tragickou událostí, která se odehrála na konci 19. století v americké Západní Virginii. Hardy tam pracoval jako dělník v uhelných dolech a žil v prostředí, kde převládala chudoba, tvrdá práce a napětí bylo na denním pořádku.
Během jedné z her v kostky v oblasti Eckman došlo ke konfliktu kvůli celkem drobné částce peněz. Hádka se ale rychle a ošklivě vyhrotila a Hardy použil zbraň proti jinému horníkovi, Thomasi Drewsovi. Incident tak bohužel skončil smrtí a následným útěkem pachatele. Po činu se Hardy pokusil co nejrychleji zmizet. Podle dobových svědectví mířil k železnici a chtěl naskočit na projíždějící vlak. Šerif ho však krátce poté dopadl, a tak měl po útěku.
Soudní proces proběhl v roce 1893 a porota ho uznala vinným z vraždy. Trest byl vykonán v lednu 1894 ve Welchu. Poprava byla veřejná a sledovaly ji tisíce lidí, což tehdy nijak nevybočovalo z běžné praxe. Dochovala se dokonce i vzácná fotografie, která Hardyho zachycuje krátce před smrtí.
Jak se z kriminálníka stal hrdina balady
Ačkoli to asi nikdo netipoval, celkem rychle se z reálné události stala lidová píseň. Příběh se šířil nejprve jen ústně a postupně se trochu proměňoval. V některých verzích se Hardy míchá s jinou postavou amerického folkloru, a to Johnem Henrym, legendárním železničním dělníkem.
Oba muži byli nějak spojeni se železnicí, ale jejich osudy byly naprosto odlišné. Zatímco Henry symbolizuje boj člověka se strojem, Hardy představuje temnější stránku lidské povahy. Přesto se jejich příběhy v lidové tvorbě často prolínaly.
Jedna z nejrozšířenějších legend tvrdí, že Hardy si ve vězení složil vlastní baladu, kterou zazpíval před popravou. Historici ale tuto verzi moc nepodporují a považují ji spíš za romantizaci příběhu. Přesto tato představa silně zakořenila ve folkloru. Ukazuje, jak lidé potřebují i v tragických příbězích najít symboliku, emoce a určitou formu „posledního hlasu“.
Greenhorns a česká stopa
Do českého prostředí se píseň dostala díky skupině Greenhorns v roce 1970 na albu věnovaném americkému Západu. V té době přinášeli do Československa nový hudební styl inspirovaný bluegrassem a country. Na nahrávce se podílel i banjista Marek Čermák a interpretace v podání Josefa Šimka dodala baladě syrovost i dramatický náboj. Píseň se rychle ujala zejména mezi trempy a stala se stálicí u ohňů. Autorem českého textu byl Josef Bubeník (pseudonym Jiří Valja).
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, YouTube Ivar Erdal
Jak Michal Tučný přetvořil Cashovu klasiku na táborákový hit: Příběh písně Folsom Prison Blues
