Country píseň o lidské vlídnosti dala vzniknout českému trampskému songu. Proměna je ukázkou krásného kulturního překladu.
Význam jedné jediné skladby se může kompletně proměnit, jakmile překročí hranice jazyků i kultur, jak jsme v redakci Karaoketexty.cz zaznamenali. Písnička, kterou dneska známe pod názvem „Franky Dlouhán“, do takového příkladu přesně a krásně zapadá. Její česká verze totiž vypráví úplně jiný příběh, než jaký nám předával původní americký originál „Try a Little Kindness“.
Původně morální poselství se proměnilo v příběh tuláka
Na konci 60. let vznikla ve Spojených státech skladba „Try a Little Kindness“, kterou napsali Curt Sapaugh a Bobby Austin. Šlo o dobu plnou napětí ve společnosti, protestů a také hledání nových hodnot. Autoři však nechtěli skrz texty komentovat politické dění, ale nabídli posluchačům jednoduché poselství, a to být k sobě navzájem ohleduplnější.
Píseň proslavil zpěvák Glen Campbell, který jí ještě navíc dodal jemný, přístupný zvuk a proměnil ji v obrovský hit. Nahrávka z roku 1969 si rychle našla cestu k publiku nejenom v USA, ale také v dalších zemích. Její text odkazoval na základní lidské hodnoty, které by měly panovat všude, a místy připomínal až myšlenky z Bible o pomíjivosti života a o tom, jak důležité je dobro.
Pokud jde o hudbu, šlo o typickou country skladbu své doby. Ale díky silnému sdělení byla něčím víc. To, jak univerzální byla, umožnilo vznik mnoha zahraničním verzím, přičemž většina z nich se přitom držela původního významu.
Česká proměna do romantiky
Když se písně chopili bratři Nedvědové ve skupině Brontosauři, došlo k zásadní změně. Místo onoho původního obecného apelu na laskavost vznikl konkrétní příběh, a to příběh tuláka Frankyho Dlouhána. Jan Nedvěd, který text napsal, vytvořil postavu svobodného poutníka, jenž se toulá světem bez majetku, ale zato s otevřeným srdcem. V kontextu tehdejšího Československa to bylo silné. Franky představoval únik z každodenní reality i touhu po svobodě, která byla pro mnoho lidí nedosažitelná, popsal Český rozhlas.
Hudebně se skladba přizpůsobila folkovému stylu Brontosaurů. Zmizel původní country prvek a nahradila ho akustická jednoduchost, která perfektně zapadla do atmosféry trampských osad a večerů u ohně. Právě tam se píseň postupně zabydlela natolik, že zlidověla. Velký podíl na jejím rozšíření měl i festival Porta, kde Brontosauři slavili úspěchy v druhé polovině 70. let. Později se skladba objevila na kompilaci „Písně dlouhejch cest“ a definitivně pronikla do širšího povědomí.
Bratři Nedvědové a jejich odkaz
Jan a František Nedvědovi začali svou kariéru začátkem 70. let, kdy stáli u zrodu skupiny Toronto, později přejmenované na Brontosaury. Jan Nedvěd byl především textař a psal hudbu. František Nedvěd byl naopak známý svým charakteristickým hlasem a interpretačním projevem. Po rozpadu Brontosaurů se oba bratři vydali vlastní cestou, přesto jejich společná tvorba zůstává dodnes jedním z pilířů českého folku.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, BudějoviceRozhlas, YouTube František Nedvěd – téma
Růže z papíru a Tulácké ráno: Bratři Nedvědi a Brontosauři v naučném kvízu
