Kecárna Playlisty

K The Kinks biografie

the-kinks-580009.jpg
Biografie

biografie

The Kinks má 87 fanoušků

Biografie

Bratři Daviesovi - Ray a Dave - se narodili v Severním Londýně a odmalička se setkávali s různými hudebními žánry, od oblíbené hudby jejich rodičů k jazzu až po ranný rock and roll, který poslouchala jejich starší sestra. Později se oba bratři učili hrát na kytaru a společně hráli skiffle (podžánr folkové hudby s vlivem blues a jazzu).

Během studia na William Grimshaw Secondary Modern School založili kapelu Ray Davies Quartet, do níž se připojili dva spolužáci - Pete Quaife a John Start. Debut na školní taneční zábavě kapelu zanesl k hraní v místních hospodách a barech, v těchto dobách se v ní vystřídala řada vokalistů včetně Roda Stewarta, který byl její součástí na začátku roku 1962.

Na konci roku 1962 Ray Davies odešel studovat na Hornsey College of Art, kde ho zaujaly předměty jako film, divadlo, hudba, kreslení a samozřejmě jazz a blues. Přes Blues Incorporated, kteří hráli v prosinci na koleji, se dostal k profesionální kapele Dave Hunt Band, ke které se Ray později přidal. Tu opustil v únoru 1963 a přidal se k Hamilton King Band. Na konci jarního semestru začal studoval filmování na Central School of Art and Design, v této době Quartet změnil jméno na Ramrods.

V červnu 1963 se Hamilton King Band rozpadli a Ramrods prošli dalšími změnami jmen, než se ustálili na Ravens. Najali si dva manažery, Grenville Collinse a Roberta Wace, a začali pracovat s producentem Shel Talmym. Nahrávací smlouvu se jim podařilo získat až na začátku roku 1964 u Pye Records. Někdy v této době se kapela rozhodla mít stálé jméno The Kinks.

Prvním singlem se stala cover verze Long Tall Sally od Little Richarda vydaný v únoru 1964. Navzdory snaze singl propagovat, zůstal víceméně ignorován. Stejně tak tomu bylo u druhého singlu, You Still Want Me. Záchrannou se měl stát třetí singl, jinak hrozilo zrušení smlouvy se studiem.

You Really Got Me, skladba Raye Daviese, ovlivněná americkým blues a Kingsmenovskou verzí písně "Louie Louie" byla nahrána 15. června 1964 v studiích Pye s pomalejším a větším produkčním cítěním než konečný singl. Ray Davies chtěl píseň nahrát znovu s chudým a surovým zvukem, což Pye odmítli financovat, Davies zaujal neoblomný postoj, takže producent, Shel Talmy, zlomil patovou situaci tím, že nahrávání pojistil sám sebou. K nahrávání bylo použito nezávislé studio IBC.

Singl vyšel v srpnu 1964 a podpořilo ho vystoupení v Ready Steady Go! (britský rock/popový program vysílaný od 9. srpna 1963 do 23. prosince 1966 na Rediffusion TV) a rozsáhlé pirátské rozhlasové pokrytí. 15. srpna vstoupil do britských žebříčků a 19. září se stal číslem jedna.

2. října 1964 vyšlo debutové LP s jednoduchým názvem Kinks, které obsahovalo cover verze a vylepšené tradiční písně. Dva týdny po vydání vyšel čtvrtý singl kapely znovu z pera Daviese, All Day and All of the Night, jehož hard rockový tón vynesl druhé místo v žebříčcích v Británii a sedmičku v Americe.

Rok 1965 otevřelo první turné po Austrálii a Novém Zélandu. Intenzivní koncertování přineslo napětí mezi členy kapely, které vyvrcholilo bitkou Avoryho a Davea Daviese v The Capitol Theatre 19. května, kdy po dohrání písně Davies urazil Avoryho a nakopl jeho bicí soupravu. Avory odpověděl tím, že udeřil Daviese hi-hat stojanem, což Daviese přivedlo do bezvědomí. Skončil v nemocnici s několika stehy, Avory později policii uklidnil tím, že šlo o nové představení kapely, kdy na sebe hudebníci budou vrhat nástroje.

Po půlročním turné po Spojených státech Americká federace hudebníků (American Federation of Musicians) odmítla skupině povolit účast na koncertech v následujících čtyřech letech, čímž účinně odřízla the Kinks z hlavního trhu rockové hudby ve výšce Britské invaze (jedná se o pojem, který značí náhlý a explosivní úspěch britské hudby v USA v polovině 60. let 20. století). Ačkoli ani Kinks, ani unie neposkytli konkrétní důvod pro zákaz široce to bylo přičítáno jejich hlučnému chování na jevišti.

Zastávka v Bombayi v Indii během australského a asijského turné vedla Daviese k napsání písně See My Friends, která vyšla jako singl v červenci 1965. Šlo o první příklad crossoverové hudby a jednu z prvních písní, která ukazovala přímý vliv tradiční hudby z indického subkontinentu.

Po návratu z turné kapela začala nahrávat druhé album Kinda Kinks s dvanácti písněmi. Dle Raye Daviese nebyla kapela spokojená s mixáží, ale tlak ze strany nahrávací společnosti jim nedovolil chyby opravit.

Pozdní stylistický posun v hudbě se projevil na konci roku 1965 se singly A Well Respected Man a Dedicated Follower of Fashion a později na třetím albu The Kink Kontroversy, na kterém se poprvé za klávesami objevil Nicky Hopkins. Tyto nahrávky ilustrovaly i vývoj Daviesova stylu psaní písní od tvrdých rockových čísel po písně bohaté na společenské komentáře, pozorování a svérázné studium postav, vše s jedinečnou anglickou chutí.

Satirický singl Sunny Afternoon se v Británii stal letním hitem 1966. V žebříčcích vystrčil i "Paperback Writer" od The Beatles. Před vydáním The Kink Kontroversy, Ray Davies utrpěl nervové i fyzické zhroucení způsobené tlakem z cestování, psaní a probíhajícími právními spory. Během měsíců potřebných k zotavování napsal několik nových písní a přemýšlel o směru kapely. Quaife utrpěl automobilovou nehodu a během ozdravování se rozhodl odstoupit z kapely po zbytek roku 1966. Jeho místo nahradil John Dalton.

"Sunny Afternoon" se stala první vlaštovkou z alba Face to Face, které ukázalo Daviesovu rostoucí schopnost tvořit jemné, ale ostré a výpravné písně o každodenním životě a lidech. To vyšlo v říjnu 1968 a v Británii dosáhlo na osmou příčku. Do britské top10 se poté dostal singl Dead End Street, ve Státech skončila na 73. příčce. Recenzent Melody Maker, Bob Dawbarn, ocenil schopnost Raye Daviese vytvořit píseň s "báječným textem a úžasnou melodií v kombinaci se skvělou produkcí".

V květnu 1967 vyšel další singl, Waterloo Sunset, o které se povídalo, že je o vztahu mezi hercem Terencem Stampem a Julií Christie, což Ray Davies popřel ve své autobiografii. Píseň se stala jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších.

Písně z alba Something Else By The Kinks vydaného v roce 1967 vyvinulo hudební progresy alba Face to Face a do zvuku kapely přidaly vlivy anglické hudební haly. Celkově však byl komerční výkon alba zklamáním, což přimělo Kinks vydat nový singl Autumn Almanac na začátku října, které se stalo dalším top5 singlem.

Začátkem roku 1968 si kapela dala pauzu od koncertování a soustředila se na tvorbu ve studiu. Kapela nebyla schopna nový materiál propagovat, takže se následná vydání setkala s malým úspěchem, což předvedl singl Wonderboy z jara 1968 umístěný na 36. místě žebříčku.

V reakci na klesající popularitu skupiny, Davies pokračoval ve svém osobním stylu psaní písní, zatímco se vzbouřil proti těžkým požadavkům, aby pokračoval v produkci komerčních hitů. Skupina pokračovala ve věnování času ve studiu soustředíce se na pomalu se rozvíjející projekt Rayova projektu Village Green.

Ve snaze oživit komerční postavení skupiny jim vedoucí management rezervoval dubnové turné. Místy konání byly převážně kabarety a kluby a šlo o značně namáhavou a stresující záležitost. Na konci června vyšel singl Days, který kapele vynesl menší a dočasný návrat.

Projekt Village Green se nakonec změnil v další album The Kinks Are the Village Green Preservation Society vydané na konci roku 1968. Album bylo přivítáno téměř jednomyslně pozitivním hodnocením od britských i amerických kritiků, ale selhalo v prodejích. Jedním z faktorů byla absence populárního singlu.

Začátkem roku 1969 Quaife oznámil, že z kapely odchází. S kapelou zůstal na jeho místě John Dalton. V dubnu 1969 Ray Davies odcestoval do Los Angeles pomoci vyjednat konec zákazu koncertování v Americe. Před návratem do Států vyšlo album Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire), které zaznamenalo skromný komerční úspěch a bylo dobře přijato americkými kritiky.

Začátkem roku 1970 do sestavy vstoupil klávesista John Gosling debutující v květnovém singlu Lola, který popisuje zmatené setkání s transvestitou. Vstup do top10 vrátilo kapelu do veřejného povědomí. V listopadu 1970 přišla deska Lola Versus Powerman and the Moneygoround, Part One, která se dostala do top40 a zaznamenala velký komerční i kritický úspěch.

Úspěch hlavního singlu zařídil kapele účast na albu Percy (1971), které je soundtrackem pro stejnojmenný film. Z většiny je album instrumentální a nedočkalo se kladného hodnocení.

Před koncem roku 1971 kapela podepsala smlouvu na pět alb u RCA Records a obdržela jednomilionovou dolarovou zálohu, která pomohla odstartovat vlastní nahrávací studio Konk. Prvním albem z pěti se stalo Muswell Hillbillies pojmenované po Muswell Hill, kde vyrůstali bratři Daviesovi. Tématicky jsou texty zaměřené na život dělnické třídy a opět na Daviesovo dětství. Následovalo dvojité album Everybody's in Show-Biz obsahující studiové i live nahrávky včetně balady Celluloid Heroes a karibskou Supersonic Rocket Ship.

V roce 1973 se Ray Davies ponořil do divadelního stylu a začal rockovou operou Preservation, rozsáhlou kroniku sociální revoluce a ambicióznější výsledek dřívějšího Village Green Preservation Society. Ve spojení s projektem Preservation byla sestava Kinks rozšířena tak, aby zahrnovala rohovou sekci a zpěvačky, které v podstatě rekonfigurovaly skupinu jako divadelní soubor.

Kapelu v tomto období začaly ovlivňovat Rayovy manželské problémy zejména poté, co jeho manželka Rasa vzala jejich děti a v červnu 1973 ho opustila. Davies propadl depresím a během koncertu v White City Stadium řekl publiku, že "je mu kurva zle z celé té věci" a naordinoval si odpočinek. Po předávkování drogou se následně zhroutil a byl převezen do nemocnice. Začalo se tak spekulovat o budoucnosti kapely a možnosti předání postu frontmana Daveovi. Ray se nakonec zotavil, ale klesající popularita klesla ještě více.

Preservation Act 1 (1973) a Preservation Act 2 (1974) se dočkala slabých recenzí. Příběh na albech zahrnoval anti-hrdinu Mr Flashe a jeho rivala Mr Blacka, kterého při živých vystoupeních hrál Davies.

Po ukončení smlouvy s RCA se Kinks upsali v roce 1976 Arista Records a stáhli se znovu na pětičlennou formaci. Před dokončením nahrávání následujícího alba kapelu opustil John Dalton, jeho místo zaujal Andy Pyle. Sleepwalker vyšlo v roce 1977 a ohlásilo návrat k úspěchům, když se dostalo na 21. příčku Billboard žebříčku.

Po nahrání další desky, Misfits, kapelu opustili Andy Pyle a John Gosling. Dalton se následně vrátil, aby dokončil turné. Další výpomocí byl klávesista Gordon John Edwards. Deska vyšla v květnu 1978 spolu s dalším úspěšným singlem A Rock 'n' Roll Fantasy. Populárním se stala i skladba Father Christmas neobsažená na albu.

Začátkem 70. let The Kinks zviditelnily kapely jako the Jam, the Pretenders, the Knack nebo Van Halen, které nahrály cover verze písní Kinks. Druhé zlaté album jim poté vynesla deska Low Budget (1979) svým hard rockovým zvukem. V roce 1980 kapela přinesla třetí živé album One for the Road

Na konci roku 1981 vyšla deska Give the People What They Want, která se ve Státech umístila na 15. místě. Dva singly, Better Things a Destroyer se nestaly známými hity a zbytek roku kapela věnovala koncertování v rámci propagace.

Na jaře 1983 překonali svůj velký hit v Americe singlem Come Dancing obsaženým později na albu State of Confusion, které se sice nedostalo do britského žebříčku, ale v Americe obsadilo dvanáctku. Díky albu zůstala druhá vlna popularity na vrcholu, i když i tento úspěch začal upadat.

V druhé polovině roku 1983 Ray Davies začal pracovat na ambiciozním sólo filmu Return to Waterloo o londýnském dojíždějícím který sní o tom, že je sériový vrah. Jeho závazek psát, režírovat a mít úspěch v nové práci odstartovala napětí ve vztahu s jeho bratrem. Dalším důvodem bylo bouřlivé ukončení vztahu mezi Rayem Daviesem a Chrissie Hynde. Znovu se vznítil i starý spor mezi Daveem Daviesem a bubeníkem Mickem Avorym, Davies odmítil s Avorym spolupracovat a žádal o jeho nahrazení Bobem Henritem, tak se i stalo. Ray Davies Avorymu nabídl správu Konk Studios, což Avory přijal.

Mezitím kapela začala pracovat na Word of Mouth, které vyšlo v listopadu 1984. Avory se tu objevuje za bubny na třech písních, zbytek hraje Henrit.

Na začátku roku 1986 byla podepsána smlouva s MCA Records, pod níž vzniklo jako první album Think Visual, které dosáhlo mírného úspěchu a bylo následováno live albem The Road. V roce 1989 se průměrné úspěchy pokusilo prolomit album UK Jive, neúspěšně. Na což MCA Records reagovalo vyhazovem.

V roce 1990 byla kapela uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, ani to ale neoživilo zrezivělou slávu. V roce 1991 došlo k vydání kompilace Lost & Found (1986-1989), aby došlo k splnění smluvního závazku s MCA. Kinks následně uzavřeli smlouvu s Columbia Records a vydali EP Did Ya během roku 1991. Ovšem ani znovu nahraný hit Days se nedostal do hitparád.

V roce 1993 se kapela ve čtyřech lidech dala do nahrávání desky Phobia. Po odchodu Marka Haleyho se ke kapele přidal Gibbons pro koncert v Royal Albert Hall v Londýně. Album se týden drželo na 166. příčce US Billboard. V roce 1994 jim smlouvu vypověděla i Columbia. Ve stejném roce kapela předvedla To the Bone pod vlastním labelem Konk. Toto akustické album bylo nahráno během úspěšných turné po Spojeném království v letech 1993 a 1994. O dva roky později vyšel v Americe set s novými písněmi Animal a To The Bone.

Profil skupiny se výrazně zvýšil v polovině 90. let, hlavně jako výsledek boomu Britpopu. Několik nejvýznamnějších kapel této dekády cituje Kinks jako hlavní vliv. I tak nadále klesala prodejní schopnost a snižovala se aktivita kapely, což vedlo Raye a Davea Daviese k vlastním zájmům. V polovině roku 1996 došlo na poslední vystoupení a kapela se sešla pohromadě na oslavě Daveových 50. narozenin.

Zpracoval: DevilDan;
Historie úprav

10.09.2019 - 21:01 DevilDan přidal 14268 znaků

Diskografie

Nejúspěšnější hity

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.