Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

Žiju sám se sebou,
ale na druhou stranu se vůbec neznám,
ale co moc dobře vím, že nesnáším ztráty,
nenávidím ztráty.

Nechci ztráty, nehodlám prostě ztrácet,
asi se nikdy nesmířím s tím že k životu patří ztrácet,
proto pořád prohrávám ve sví niterní válce,
se svojí hlavou která ví,
že v životě budu ještě muset hodně ztrácet,
je těžký vzdát se,
věcí který sem už jednou našel
a snažil se je uchovat ve svym srdci,
tak aby jim nikdy nevyhasl plamen,
mám inventáře plný sentimentu a velice,
často se oddávám jako sensei lásce,
nejsem stroj a slzy nejsou pro mě ukázkou,
toho že jsem slabej je to vášeň,
se kterou miluju život a to všechno jenom díky trávě,
pamatuju na ten plamen jako dnes,
kdy mi otevřela třetí oko,
dřív sem žil bezhlavě jako blázen,
asi by to šlo i z kopce,
ale řekla mi stop,
přestaň svojí duši zbytečně sázet,
vnímej víc sebe ale možná došlo k tomu,
že moje druhý já teď zabíjí mě,
asi sem blázen ten život potom už nebyl stejnej,
teď mě děsí usnout a ptám se sám sebe,
je můj život je jen sklo,
který drží příliš tenkej vlasec
a když přetrhne se roztíští se o zem
a mí vzpomínky jsou každej střípek toho bordelu,
kterej zůstává zapíchnutej v mý hlavě (x2 v mý hlavě)
někdy mě děsí prodírat se tim jak starym kalendářem,
myslet na minulost která je odrazem času,
kterej nechytáme, chci to vidět víckrát ostře,
jak přes filmovej pásek,
kterej si přetočim kdykoliv chci
a ty chvíle prožiju zase,
asi nebál bych se ani špatnejch sraček,
protože mě nakonec posunuli a poučili jak dá se jít dál,
nehodlám vzdát se svejch chyb,
sem člověk jako každej,
ale vymlouvat, nehodlám se,
vím jen že nechci přiliš zbytečně ztrácet,
je to rok co moje duše zažila první hlubokej zářez,
kdy odešel táta mího táty a já ho viděl poprvý brečet,
pocítil sem že asi neúprosně stárnem,
bílej sníh padal na zem, ale já jsem ze vnitř krvácel,
došlo mi to že i jednoho dne příjde stejná situace,
sví rodiny, svejch lidí a svýho života nehodlám vzdát se,
ale jednou příjde ten kterej řekne zbal se, padáme,
pořád si říkáš že ještě na to není ten čas ztrácet,
ale zdá se že ten kdo život bere,
žije v jiným časovym pásmě,
neptá se, příjde a vytrhne mi to vše z mejch rukou,
je to neúprosnej řád kterej obejít nejde,
někdy stává se to že sám sebe podrážim a malicherně,
začnu věci ztácet,
pak toho lituju a chtěl bych věci vracet,
ale nedá se čas běží neúprosně a mizí někde v dálce,
je to jak kámen kterej ubíjí mně,
i když můj plamen plane dál
a vosk hoří až do konce a nevím jestli ještě něco příjde,
je jen na nás jestli v něco věříme
a jak sami o sobě smýšlíme. víš.

Text přidal Caladas

Video přidal Caladas

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.