Playlisty Kecárna
Reklama
playlist Playlist
Víš, mam pocit, že všechny ty věci, který zažili jsme SPOLU,
Stejně vždycky jenom spěly do toho jednoho BODU.
Do bodu ZLOMU, takže po všech těch letech
zase jenom dostávám se k TOMU,
Že je asi na čase vydat se znovu DOMU.
Ne že by mě nebavilo žít s tebou v jednom DOMĚ,
Řekl bych, že to není tvoje chyba,
že ten problém je VLASTNĚ HLAVNĚ u MĚ.
Ale těžko říct, těžko soudit, od koho to JE.
Obzvlášť, když oba víme,
že to co zažíváme naši vlastní volbou je, ŽE?
A oba taky víme, že všechno to co spolu SPOJÍME či ROZPOJÍME, jsou vlastně jen takový průjezdy.
Který ZAŽÍVÁME jenom proto, že na ty odezvy života zase samy nějak dál ODPOVÍME.
A tak co my víme, jestli to vede tudy, nebo tam?
A tak co my víme, jestli to jsou ošklivý bludy, a nebo milej klam?
A tak co my víme, jestli to co tady teď říkám, vůbec smysl má,
No asi má! Když ho tomu člověk dá!
A mě se zdá, že přesně tak, jak si to sám každej srovnávat zvládá, přesně tak, jak kdo si to kam skládá,
Jakej smysl tomu dává, jak si to celý naváže,
Tak přesně tak, se do toho člověk sám sváže. Že?!
Najednou král zjistí, že je sám svoje páže!
A tak záleží jestli vůbec chce vidět a cítit,
kam až sahaj jeho vlastní paže!
Takže motá se mi hlava z celý týhle tý stáže,
tak trochu dočasně pronajatý garáže.
A je mi fakt líto, že mě to do těhle těch drsnejch úvah háže,
Ale ten trs mejch pocitů a emocí se konečně zbavil svý stráže,
a tak vnímám čistě.
Ale o to víc je mi záhadou,
jak můžu s někym cítit se tak dobře v jednom hnízdě,
A přitom cítit se tak ohyzdně! V týhle ty zběsile klidný jízdě!
Hrgh!
Už mě nebabilo se řítit tou serpentínou dolomitskejch hor,
už jsem nechtěl řešit jen zas další spor.
Chtěl jsem zažít klid, chtěl jsem společnej byt,
ale ani za přítomnosti boha
se mi to vše nepodařilo dost až na kost prosvítit,
Holt tvůj a můj plamen plane jinak, i když musim uznat,
že sledovat to, je občas vcelku psina.
Pro společnej život to už ale prodlužovat cenu moc nemá.
A že zkoušel jsem už všechno, i oslovit kouzelnýho džina.
No což, bylo to fakt príma!
Jen mě to už příliš ždímá.
Byla to chvílema fakt velká dřina.
Stál jsem si za tím, že naděje nikdy neusíná,
A taky že neusíná, jen už se napíná trochu jiným směrem,
A tak každej si teď dál někam jinam po svý spirále jedem.
Jinak žijem, jinde se hřejem, jinak rostem, všechno je jiný, přitom to zůstává pořád tak prosté.
Prostě už dál ne.
Ale stejně pro mě navždy zůstáváš skvostem.
A tak to prostě je!

Vzpomínám, na ty vzácný MOMENTY…
když okolo mizel svět, a byla si jen TY…
jak unesl nás PROUD…,
jak jsme se rozhodli pospolu PLOUT…
Vzpomínám, na tu tvojí PÉČI…
Byla si VÍLA, která můj život LÉČÍ…
Pamatuju ty dlouhý DEBATY…
NADĚJE a ZÁPLATY…
Dotkli jsme se svých DUŠÍ.
Chvíle KRÁSNÝ, ale i KRUŠNÝ
Tedy nechť jsou to chvíle, které nezustanou v zajetí.
Ale v přijetí, ať už jakkoliv rychle kolem nás ten život proletí.

Text přidal Qoartox

Je zde něco špatně?
Reklama
Reklama

EET (Experimentální Existence TOMAN)

Reklama
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.