Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

It is an ancient Mariner,
And he stoppeth one of three.
`By thy long grey beard and glittering eye,
Now wherefore stopp'st thou me?

The bridegroom's doors are opened wide,
And I am next of kin;
The guests are met, the feast is set:
Mayst hear the merry din.'

He holds him with his skinny hand,
"There was a ship," quoth he.
`Hold off! unhand me, grey-beard loon!'
Eftsoons his hand dropped he.

He holds him with his glittering eye -
The Wedding-Guest stood still,
And listens like a three years' child:
The Mariner hath his will.

The Wedding-Guest sat on a stone:
He cannot choose but hear;
And thus spake on that ancient man,
The bright-eyed Mariner.

"The ship was cheered, the harbour cleared,
Merrily did we drop
Below the kirk, below the hill,
Below the lighthouse top.

The sun came up upon the left,
Out of the sea came he!
And he shone bright, and on the right
Went down into the sea.

Higher and higher every day,
Till over the mast at noon -"
The Wedding-Guest here beat his breast,
For he heard the loud bassoon.

The bride hath paced into the hall,
Red as a rose is she;
Nodding their heads before her goes
The merry minstrelsy.

The Wedding-Guest he beat his breast,
Yet he cannot choose but hear;
And thus spake on that ancient man,
The bright-eyed Mariner.

"And now the storm-blast came, and he
Was tyrannous and strong:
He struck with his o'ertaking wings,
And chased us south along.

(...)

And now there came both mist and snow,
And it grew wondrous cold:
And ice, mast-high, came floating by,
As green as emerald.

And through the drifts the snowy clifts
Did send a dismal sheen:
Nor shapes of men nor beasts we ken -
The ice was all between.

The ice was here, the ice was there,
The ice was all around:
It cracked and growled, and roared and howled,
Like noises in a swound!



Samuel Taylor Coleridge (1772-1834) - The Rime of the Ancient Mariner (fragment)

Text přidal zanzara

Text opravil zanzara

Prastarý mořeplavec; z tří
jednoho zadržel.
'Bradáči, okem jiskřivý,
proč bráníš, abych šel?

Dokořán ženichova síň
přízeň jsem, spěchám již;
Družina hostů, hostina —
hlaholí sem, však slyš.'

Hubenou rukou drží jej,
'Byl koráb…', sípá hlas.
'Pusť! Ruku pryč ty zmatenče!'
Hnát hbitě stáhnul zas.

Jiskřivým okem drží jej —
silou to nezvyklou,
jak tříletý, host poslouchá:
kmet prosadil si svou.

Svatebčan, nucen naslouchat:
na balvan tu si sed;
dál hovořil naň prastařec,
námořník jasnozřet.

'Loď salvou slávy z přístavu
vesele proplula
kostela, kopce, majáku
hrot v obzor zasula.

Slunce terč z hlubin objevný
zleva se vynořil!
Žhnul, prahnul, než se vpravo zas
do moře ponořil.

Výše a výše každým dnem,
až v půlden nad stěžej — '
Svatebčan v hruď se udeřil
když fanfár zaslech rej.

Nevěsta v síň as vkročila
květ růže červený;
a předvoj hudební šel s ní,
kývaje rameny.

Svatebčan v hruď se udeřiv,
naslouchal, nucen přec;
dál hovořil naň námořník,
jasnozřet, prastařec.

'Tu BOUŘE VICHR přitužil,
tyranskou sílu měl:
hbit peruťemi mávaje
na jih nás naháněl.

(...)

Tu mlhy přišly se sněhem
a divotvorný mráz:
led nad stěžej, a čišel z něj
až smaragdový jas.

Zkrz průrvy ker tu sněhů krov
sinavý jímal lesk:
živáčka zrak se nedočkal —
jen led byl kol a stesk.

Jen led byl tu a led byl tam
led měl nás v zajetí:
praskal a mrul, a úpěl, vyl,
sténal jak v objetí!



Překlad: J.V. Sládek; Josef Nesvadba, Josef Palivec, Václav Renč, Petruše Máchová

Překlad přidal zanzara

Překlad opravil zanzara

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.