Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Tak teď nezvládl jsem skoro nic,
ani cestu z Vršovic do Bohnic.
Siluety v tramvajích
mají propadlé oči a neříkají nic.

A to mě dusí a svírá víc a víc,
chce se mi brečet, smát se z plnejch plic,
v tom mym uzavřenym světě
je mi krásně, tak proč taháte mě ven?

Zápasim a vězním svoje pocity,
teď ovšem spadnu do reality.
Někdy se probudím a stojím na římse,
jindy zas ve lžíci vody topím se.

Jak tělo bez duše, jak duše bez těla,
takhle žít jsem nikdy nechtěla.
Když nikdo neslyší, nikdo mě neposlouchá.

A to mě dusí a svírá víc a víc,
chce se mi brečet, smát se z plnejch plic,
v tom mym uzavřenym světě
je mi krásně, tak proč taháte mě ven?

A to mě dusí a svírá víc a víc,
chce se mi brečet, smát se z plnejch plic,
v tom mym uzavřenym světě
je mi krásně, tak proč taháte mě ven?

Text přidala kakis9989

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.