Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Und wieder bin ich ganz allein, ein Botengang mit Höllenqualen
Ich will kein Geld von Euch, mein Herr, das ist mit Geld nicht zu bezahlen
Die Nacht ist schon so nah, fast könnt' ich glauben, er wär da

Ich ziehe oft allein umber, wenn alle andern Menschen schlafen
Wie oft hab ich von ihm geträumt, und daß wir uns im Dunkel trafen
Der Mond am Himmelszelt führt mich in meine eigne Welt

Nur für mich, im Stillen ist er bei mir
Ganz allein durchwachen wie die Nächte
Dann fühl ich, sein ferner Arm berührt mich
Und wenn ich mich verlauf, schließ ich die Augen und er führt mich

Regen fällt, die Straße fließt wie Silber
Nebel steigt, im Fluß verweh'n die Lichter
Dunkle Bäume, die Zweige schwer von Sternen
Und alles was ich seh, sind uns're ewigen Gesichter

Doch ich weiß, es kann ja nie gescheh'n
Denn ich red nur mit mir selbst und nicht mit ihm
Ja, ich weiß, er hat mich überseh'n
Ganz egal, ich muß zu ihm steh'n

Ich lieb ihn, doch geht die Nacht vorüber
Ist er fort, der dunkle Fluß wird trüber
Er fehlt mir, die Welt verliert die Farben
Die Bäume kahl, die Menschen fahl, die Straßen voller Narben

Ich lieb ihn, doch täglich muß ich sehen
Wie er lebt, als hätt's mich nie gegeben
Sein Leben wird ohne mich vergehen
Die Welt ist voller Seligkeit und ich darf nicht hinein

Ich lieb ihn, ich lieb ihn, ich lieb ihn, doch nur für mich allein

Text přidala Markiy

A znovu jsem již úplně sama, pochůzka s muky pekelnými
Nechci od vás žádné peníze, pane, za to se penězi platit nedá
Noc je už tak blízko, skoro bych mohla uvěřit tomu, že on je tady

Často se sama potuluji, zatímco ostatní lidé spí
Jak často jsem o něm snila, že jsme se ve tmě potkali
Měsíc na nebesích mě provází do mého vlastního světa

Jen pro mě, v tichu je u mě
Úplně sami spolu probdíme noc
Potom cítím, jeho vzdálená ruka se mě dotkne
A když se ztratím, zavřu oči a on mě vede

Padá déšť, ulice plynou jako stříbro
Mlha stoupá, v řece se tříští světla
Tmavé stromy, větve obtěžkané hvězdami
A vše, co vidím, jsou naše věčné tváře

A přece vím, to se nikdy nemůže stát
Neboť mluvím jen sama se sebou a ne s ním
Ano, vím, on mě přehlídnul
To je jedno, musím při něm stát

Miluji ho, i tak noc končí
On je pryč, tmavá řeka se kalí
Chybí mi, svět ztrácí barvy
Holé stromy, nevýrazní lidé, ulice plné jizev

Miluji ho, i přesto se denně musím dívat
Jak žije, jako kdyby mě nikdy nebylo
Jeho život bude beze mě pokračovat
Svět je plný blaženosti a já dovnitř nesmím

Miluji ho, miluji ho, miluji ho, ale jen sama pro sebe

Překlad přidala Markiy

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.