Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

[by Edgar Allan Poe]

At midnight, in the month of June,
I stand beneath the mystic moon.
An opiate vapor, dewy, dim,
Exhales from out her golden rim,
And, softly dripping, drop by drop,
Upon the quiet mountain top,
Steals drowsily and musically
Into the universal valley.
The rosemary nods upon the grave;
The lily lolls upon the wave;
Wrapping the fog about its breast,
The ruin molders into rest;
Looking like Lethe, see! the lake
A conscious slumber seems to take,
And would not, for the world, awake.
All Beauty sleeps!- and lo! where lies
Irene, with her Destinies!
O, lady bright! can it be right-
This window open to the night?
The wanton airs, from the tree-top,
Laughingly through the lattice drop-
The bodiless airs, a wizard rout,
Flit through thy chamber in and out,
And wave the curtain canopy
So fitfully- so fearfully-
Above the closed and fringed lid
'Neath which thy slumb'ring soul lies hid,
That, o'er the floor and down the wall,
Like ghosts the shadows rise and fall!
Oh, lady dear, hast thou no fear?
Why and what art thou dreaming here?
Sure thou art come O'er far-off seas,
A wonder to these garden trees!
Strange is thy pallor! strange thy dress,
Strange, above all, thy length of tress,
And this all solemn silentness!

The lady sleeps! Oh, may her sleep,
Which is enduring, so be deep!
Heaven have her in its sacred keep!
This chamber changed for one more holy,
This bed for one more melancholy,
I pray to God that she may lie
For ever with unopened eye,
While the pale sheeted ghosts go by!

My love, she sleeps! Oh, may her sleep
As it is lasting, so be deep!
Soft may the worms about her creep!
Far in the forest, dim and old,
For her may some tall vault unfold-
Some vault that oft has flung its black
And winged panels fluttering back,
Triumphant, o'er the crested palls,
Of her grand family funerals-
Some sepulchre, remote, alone,
Against whose portal she hath thrown,
In childhood, many an idle stone-
Some tomb from out whose sounding door
She ne'er shall force an echo more,
Thrilling to think, poor child of sin!
It was the dead who groaned within.

Text přidala Moonlight

Video přidala Moonlight

Za jedné letní tesknice
jsem bděl za svitu měsíce,
jenž ze zlatého okraje
setřásal mlhy do kraje,
z nějž tekly v kapkách na obzor,
na dlouhé hřbety velehor
a zdlouha tekly po poli
do vesmírného údolí.
Na hrobě rozmarýn má strach;
leknín si hoví na vlnách;
zamžená stáda beránků
se ubírají ke spánku;
hladina jezer zdá se chvět
jak Léthé, spící tisíc let,
již neprobudí celý svět.
Spí Krása! Kde je souzeno
(Tvé okno není zavřeno)
spát Tobě, krásná Ireno!

Tma táhne, paní ze všech stran -
a Ty máš okno dokořán?
Vítr, jenž hýbá větvemi,
proklouzl žaluziemi,
subtilní vánky tančící,
probíhají Tvou světnicí,
shrnují roušku z postele,
tak bázlivě - tak vesele -,
hleď nad brvami chvějí se,
pod nimiž duše tají se,
a po stěnách jak strašáci
se stíny duchů kymácí.

O, drahá paní, nemáš strach?
Proč a nač tu ležíš v snách?
Jistě jsi přišla přes hrady
okrášlit tyto zahrady!
Tvá divná bledost, divný šat,
Tvé dlouhé vlasy, jež mám rád,
ten svatý klid a divný chlad!

Hleď na ni, v spánek zabranou,
o kéž ji spící, bezbrannou
má nebe pod svou ochranou!
Ten pokoj změněn v posvátnější,
to lůžko v melancholičtější,
kéž Bůh jí chmury zaplaší,
ať ji už víckrát nestraší
zlé stíny v bílém rubáši.

Hleď na ni, v spánek zabranou,
ať je pod Boží ochranou -
jen mučte, červi, bezbrannou -
V tom lese, jenž má dlouhý věk,
otevřte pro ni náhrobek -,
jenž častokrát se otvíral
jak křídlo dveří, když jde král
v triumfu zbraní - jako vchod
do hrobky, v níž spí starý rod -
odlehlou hrobku, vězení,
na jejíž portál v zděšení
házela v dětství kamení -
tu hrobku s dveřmi, za nimiž
se nerozlehne víckrát již
hlas, kterým tenkrát volala,
když smrt tam v hloubi vzdychala.

(V. Nezval)

Překlad přidala Moonlight

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.