Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

Who is the old man, who fills
my heart with greatest pain
yet his name remains unheard?
I look at you and true tears shake
my eternal Saturnworld.
Who is the old man, whose
picture burned itself
down to the bottom of my soul.
You push me back and raise me up,
the criteria for both I long to know.
Who are you I worship? What is the
name of the one I saw?
Tell me how to reach you, to you I'd
bow my head in awe.
You speak to me but what is it I hear?
We have never really touched...
- such is the design of my greatest fear.
Cruel, cruel, cruel... a veil I cannot penetrate,
in different worlds we dwell,
attempting to dissolve what separates.
I force my face against this strangest
membrane-wall and desperately I call for you
from the darkest depths of my lonely soul.
The mist of the dimensions
through which to glance it seems not allowed,
or maybe it's just that our "level" is of no
interest as it is simply too low.
Is it true that only the mirrors' strength
can conquer the mist and then be therefore received?
You turn around the illusion of a voice...
- my desire crowned by another defeat.
If doubt walks in I am growing weak in fear...
- "one day all pictures fade".
Lying down, looking inside
I call my dead lover in his grave.
My eyes have caught a glimpse of you,
now I devour myself to embrace your peace.
The distance grows, we drift apart.
What is the use of eyes if they cannot see?
Hear me in my darkness,
please wait for me, I'll find the way.
I promise, I shall resist the tides,
until I'm finally united with you again..

Text přidala Moonlight

Video přidala Lucipher69

Kdo je ten starý muž, který vyplňuje
mé srdce tou největší bolestí,
a jehož jméno zůstává nezaslechnuto?
Dívám se na tebe a pravé slzy otřásají
mým věčným světem Saturnu.
Kdo je ten starý muž, jehož obrazy
se sami vypalují
do dna mé duše?
Ty mě strháváš na zem a zase mě zvedáš.
Kritéria pro oba, které toužím znát.
Kdo jsi, koho uctívám?
Jak se jmenuje ten, koho jsem viděla?
Řekni mi, jak na tebe mám dosáhnout?
Tobě bych se poklonila v úžasu.
Mluvíš ke mně, ale co je to, co slyším?
Nikdy jsme se opavdu nesetkali.
- takový je návrh mého největšího strachu.
Krutý, krutý, krutý ...závoj, ke kterému nemůžu proniknout.
V různých světech přebýváme,
pokoušíme se rozpustit to, co nás dělí.
Čelím této nejpodivnější membránové zdi
a zoufale tě volám z nejtemnějších hloubek
mé osamělé duše.
Opar dimenzí,
kterými letmý pohled, jak se zdá, není povolen
nebo možná je to jen naše "úroveň", která je
mimo zájem stejně tak, jako je příliš nízko.
Je to pravda, že jen síla zrcadel
může dobýt tu mlhu a potom tudíž být
přijatá?
Otáčíš se kolem iluze hlasu...
- má touha korunovaná další prohrou.
Pokud jsou tu pochyby, jsem slabá strachem...
-"Jednoho dne, všechny obrazy pominou"
Ležím dole, dívám se dovnitř.
Volám svého mrtvého milence v jeho hrobě.
Mé oči zachytily tvůj letmý pohled.
Teď zhltnu sebe, abych mohla přijmout tvůj mír.
Vzdálenost roste, jsme unášeni každý jinam.
K čemu jsou oči, když nedokážou vidět?
Poslouchej mě v temnotě,
prosím, počkej na mě, já najdu svou cestu.
Slibuju, že budu vzdorovat přílivu,
dokud se s tebou zase konečně nesjednotím.

Překlad přidala Moonlight

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.