Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Consolatrix Has Left The Building - text, překlad

playlist

Strolling all alone...across the ancient cemetery...-
tell me, isn't everthing here...of a timeless green?!
I see that several visitors are also agthered here,
having an idle, little saunter on the old graveyard...just like me.

i keep a candle burning for myself so i won't feel all alone;
we should have done so, but we never celebrated anythin here at all.

A leaden weariness creeps viciously like syrup down the hills,
felling everybody...as it crawls upon the monuments...-
only i escape its power, for the moment seem immune;
yet, two elderly ladies, guarding the right, the future tomb
are scolding me, so filled with anger, filled with envy and disdain:
"The dead are furious with you!
as you're wasting your precious time!"

Now there are faces in the carpet, there are people living in the walls;
I hear the dead are calling: "sadness lies in wait in the hours before
dawn!"

These moments, fleeting as they are, they testify to us
they are the silent witnesses of a reason about to pass;
I cannot but admit, carelessly ignoring life's finiteness,
that i am filled with fear and worry...and so much shame because of this.

Well, everthing I see, yeas all the images are blurred,
it's hard to guess the future in the short-sighted world.
How should this simple handicap be lightly well ignored,
considering the dreadful blindness with wich i have been born.

We should have done so, but we never celebrated anything here at all;
I hear the dead are calling: "sadness lies in wait in the darkest hours...
...right before the dawn!"

Text přidala Moonlight

Video přidala Lucipher69

Procházím se úplně sama...přes starověký hřbitov...
řekni mi, není všechno tady ... z nestárnoucí zeleně?
Vidím, že někteří návštěvníci se tu taky shromáždili,
jen tak, loudat se po starém
hřbitově... stejně jako já.

Držím hořící svíčku jen tak sama pro sebe, takže se nebudu cítit tak sama.
Měli bychom to tak dělat, ale nikdy jsme tu nic neslavili.

Těžká únava se jízlivě plíží, jako sirup z kopců,
dopadá na každého... protože se plazí
po náhrobcích.
Jen já utíkám její síle, pro ten okamžik se zdám být imunní.
A přece, dvě starší dámy, hlídající tu pravou, budoucí hrobku,
mi nadávají, tak naplněné vztekem, naplněné závistí a opovržením:
"Ti mrtví jsou rozzuření, protože
takhle mrháš svým cenným časem!"

A teď jsou tu obličeje v koberci, a lidi žijící
ve stěnách.
Slyším mrtvé volat: "Smutek číhá v hodinách před svítáním"

Ty pomníky, pomíjivé, tak jak jsou, nám
dosvědčují,
že jsou tiší svědci důvodu o skonání.
A já nemůžu nic jiného než uznat a ledabyle ignorovat konečnost života,
a že jsem naplněna strachem a obavami..
a taky studem.

No, všechno, co vidím, ano, všechny ty obrazy jsou rozmazané.
Je těžké hádat budoucnost v krátkozrakém
světě.
Jak by měl být tento jednoduchý handicap
ignorován,
vzhledem k té hrozné slepotě, se kterou jsem se narodila.

Měli bychom to tak dělat, ale nikdy jsme tu nic neslavili.
Slyším mrtvé volat: "Smutek číhá v nejtemnějších hodinách přímo před svítáním"

Překlad přidala Moonlight

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.