Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

Sám sebe omlouvám,
že tomu nerozumím,
že prostě takový věci jsou.
Někdy je lepší mlčet,
radši stáhnout půlky,
prostě brát věci tak jak jdou.

Bylo mi sedmnáct,
u tebe odhaduju,
že jenom o pár tejdnů víc.
Tak strašně moc jsem tě chtěl
a všechno bylo mi fuk,
každý den stopem do Kraslic.

Sedíš a posloucháš,
s obálkou na kolenou,
možná je pro mě, nechci se ptát.
Já blázen složil ti báseň
a už tuším co přijde,
až se u těch veršů začneš smát.

Třeba se o nás dvou,
jeden z nás dvou,
by měl ten příběh křídou obtáhnout.
Jeden z nás dvou,
by měl najít sílu,
vrátit čas a říct to na rovinu.

Jeden z nás dvou, slova na jazyku váznou.
V rukou třas a v hlavě prázdno.
Všechno je moje vina, to dítě strach,
dnešní kocovina.

Každý den poslouchám
morální veličiny,
jak správně dýchat a to nemám rád.
Prostě zoufalý lidi,
dělaj i zoufalý činy,
kdo mluvil pravdu dneska začne lhát.

Pohledem uhýbáš,
v bravíčku nenapsali,
na náš dotaz vůbec vůbec nic.
Chtělas mě tak strašně moc
a já byl jenom ten kluk,
co jezdí stopem do Kraslic.

Sedím a poslouchám
s obálkou rozlepenou,
bláznivej příběh začli jsme psát.
Zvláště si píšeme básně,
já se bojím co příjde,
až to malý tady začne řvát.

Je to jen o nás dvou,
jeden z nás dvou,
měl ten příběh někam dotáhnout.
Jeden z nás dvou,
měl by najít sílu,
vrátit čas a říct to narovinu.

Jeden z nás dvou, slova na jazyku váznou.
V rukou třas a v hlavě prázdno.
Všechno je moje vina, to dítě strach,
i dnešní kocovina.

Jeden z nás dvou, slova na jazyku váznou.
V rukou třas a v hlavě prázdno.
Život do dlaních vložíms nápisem -
pozor křehký zboží.

Text přidala Petula-van

Text opravila Petula-van

Video přidala MSP

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.