Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Siluety


[Siluety těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné ticho]


Siluety těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné ticho
Těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné siluety


Co člověk nevidí
to prý nemůže ztratit
i když to nosí
pod srdcem

Co člověk necítí
to ho prý nemůže zabít
a pak se bojí
být otcem


A pak člověk ublíží
a začne ho bavit
že ve vlastní říši
nemusí mít obavy
nemusí zastavit
nemusí zemřít


Siluety těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné ticho
Těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné siluety


Co člověk nevidí
to prý může cítit
slunce nesvítí
přesto schne

Co člověk zníčí
to ho prý dožene
k šílenství
ne, že ne


A pak se člověku
zhasne před očima
shová se pod deku
nebo do klína


nemusí mít obavy
nemusí zastavit
nemusí zemřít (2x)
(jen spát!)


Matka, co ještě matkou není
je zároveň pohřebištěm
už duši v duši nevězní
už jí krev nepije klíště
slzy padají na studený led
taje v rohu kluziště
vezmu jí tedy na výlet
ale až dar lásky přijme příště


A pak člověk ublíží
a začne ho bavit
že ve vlastní říši
nemusí mít obavy
nemusí zastavit


Siluety těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné ticho
Těch, co přežili svůj vlastní život
kráčí po stěnách a šíří opojné siluety


A pak člověk uvidí
to, co vidět neměl
všechno slunce pro kvítí
ten strach už přešel
na lavičce před nemocnicí
když člověk tenkrát seděl
jiný člověk zemřel
a nezbyl po něm popel

zemřel, a při tom se ani nenarodil
zbyla květina, co nevzkázala pyl
na lavičce před nemocnicí
když člověk tenkrát seděl
jiný člověk zemřel
a nezbyl po něm popel

Text přidal PhoeniCZ


Království

PhoeniCZ texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.