Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Iluze - text

playlist

Iluze



Sou to jen iluze, tak je nevnímej,
Užívej si jinotajů, bilineární děj.
Racionalismus stranou dej, měj svůj směr,
Nezoufej pro každej pokaženej záběr.
Sou to jen iluze, tak je nevnímej,
Postav se jim čelem, jako vlak a kolej.
Já vím, jizvy ještě pořád bolej,
Ale všichni lidi trpěj, tak proč bys ty neměl?!


Sou to jen iluze, co se do mozku vštěpí,
A drží se v podvědomí, realitu lehce přemění.
Člověk si pak připadá, jako když není ve svý kůži,
A skřipec v duši se přemění v lacinou fůzi.
Je jednodušší žít v omylu, mít svůj svět,
Doprovázenej psychotickou paranoiou, pro kterou mám námět.
Beru ho tam, kam nemůžou myšlenky nikoho z vás,
Místo, ukrytý v mý mysli, nepřekonatelnou hráz.
Neberu v potaz, že je to nevysvětlitelnej otazník,
Společnost mě nepřijímá, sedím v rohu, sem schizofrenik.
Vydržím celou noc ležet v krkolomný poloze,
Bavím se tím, že to bolí, často se v noci probouzet.
A když už usnu, nebo aspoň, když mám ten pocit,
Začnu se třást, a uklidní mě už jenom morfin.
Pak už jen blouzním, nevnímám zbytky fantazie,
Poslouchám větu dokola – LEŽ KLIDNĚ!
Už nerozeznám realitu od fikce, a ani nechci,
Všechny ty hlasy v hlavě mi radí, co je správné.
Radí mi koho zabít, koho nechat si v oblibě,
Komu jak ublížit, a jak se chovat k rodině.
Když už přijde neuróza, co by psychotická sebevražda,
Problém řešení si žádá, přitom úleva žádná.
Tepna prázdná, nic nebolí, uvolnilo se napětí,
Krev na zdi, zavírám oči, tak kdo je tady obětí...
Neděle ráno, zlo se zavřelo do koupelny,
Nechci tam jít, bojím se se učesat, umejt si zuby.
Nakonec mě donutí vstát nepříjemnej pocit ve slezině,
Maká na prázdno, pokud je to vůbec v realitě.
Proboha, straním se společnosti už od dětství,
Nikdy to nebylo zvláštní, ale tohle je už poslední dějství.
Píšu dopis, jestli se už ráno neprobudím,
Byla to poslední iluze, tohle je jenom její stín.
Ona sama řekla, že se ten kofein v tomhle množství nevyplatí,
Nemůžu spát, nechci spát, nechci nic.
A kdo je ONA? Noční můra, nebo ten nejkrásnější sen,
Asi těžko, když ani neusnu, je to jenom iluze.
Připadám si jako oběť všech globálních problémů i osobností,
Nůž to jistí, a pak klystýr, nebojím se smrti.
Kdo by se bál, když v životě nemá už co ztratit,
Jenom sám sebe, a pomyslnej blahobyt.

Sou to jen iluze, tak je nevnímej,
Užívej si jinotajů, bilineární děj.
Racionalismus stranou dej, měj svůj směr,
Nezoufej pro každej pokaženej záběr.
Sou to jen iluze, tak je nevnímej,
Postav se jim čelem, jako vlak a kolej.
Já vím, jizvy ještě pořád bolej,
Ale všichni lidi trpěj, tak proč bys ty neměl?!

Text přidal PhoeniCZ


NeMoc

PhoeniCZ texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.