Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Mansion ft. Fleurie - text, překlad

playlist

Insidious is blind inception
What's reality with all these questions?
Feels like I missed my alarm and slept in (slept in)
Broken legs but I chase perfection
These walls are my blank expression
My mind is a home I'm trapped in
And it's lonely inside this mansion

Yo my mind is a house with walls covered in lyrics
They're all over the place, there's songs in the mirrors
Written all over the floors, all over the chairs
And you get the uncut version of life when I go downstairs
That's where I write when I'm in a bad place and need to release
And let out the version of NF you don't want to see
I put holes in the walls with both of my fists 'til they bleed
You might get a glimpse of how I cope with all this anger in me
Physically abused, now that's the room that I don't want to be in
That picture ain't blurry at all, I just don't want to see it
And these walls ain't blank, I just think I don't want to see 'em
But why not? I'm in here, so I might as well read 'em
I gotta thank you for this anger that I carry around
Wish I could take a match and burn this whole room to the ground
Matter of fact I think Ima burn this room right now
Somehow this memory for some reason just won't come down
You used to put me in the corner, so you could see the fear in my eyes
Then took me downstairs and beat me 'til I screamed and I cried
Congratulations, you'll always have a room in my mind
But Ima keep the door shut and lock the lyrics inside

Insidious is blind inception
What's reality with all these questions?
Feels like I missed my alarm and slept in (slept in)
Broken legs but I chase perfection
These walls are my blank expression
My mind is a home I'm trapped in
And it's lonely inside this mansion
Inside this mansion

Yo my mind is a house with walls covered in pain
See my problem is I don't fix things
I just try to repaint, cover 'em up, like it never happen
Say I wish I could change. Are you confused?
Come upstairs and I'll show you what I mean
This room's full of regrets, just keeps getting fuller it seems
The moment I walk in to it is the same moment that I wanna leave
I get sick to my stomach every time I look at these things
But it's hard to look past when this is the room where I sleep
I look around. One of the worst things I wrote on these walls
Was the moment I realized that I was losing my mom
And one of the first things I wrote was I wish I would have called
But I should just stop now, we ain´t got enough room in this song
And I regret the fact that I struggled trying to find who I am
And I lie to myself and say I do the best that I can
Shrug it off like it ain't nothing like it’s out of my hands
Then get ticked off whenever I see it affecting my plans
And I regret watching these trust issues eat me alive
And at the rate I'm going they'll probably still be there when I die
Congratulations, you'll always have a room in my mind
The question is: Will I ever clean the walls off in time?

Insidious is blind inception
What's reality with all these questions?
Feels like I missed my alarm and slept in (slept in)
Broken legs but I chase perfection
These walls are my blank expression
My mind is a home I'm trapped in
And it's lonely inside this mansion
Inside this mansion

So this part of my house, no one's been in it for years
I built the safe room and I don't let no one in there
Cause if I do, there's a chance
That they might disappear and not come back
And I admit I am emotionally scared to let anyone inside
So I just leave my doors locked
You might get other doors to open up but this doors not
Cause I don't want you to have the opportunity to hurt me
And I'll be the only person that I can blame when you desert me
I'm barricaded inside
So stop watching
I'm not coming to the door
So stop knocking, stop knocking
I'm trapped here
God keep saying I'm not locked in
I chose this
I am lost in my own conscience
I know that shutting the wall down ain't solving the problem
But I didn't build this house because I thought it would solve ´em
I built it because I thought that it would be safer in there
But it's not, I'm not the only thing that's living in here
Fear came to my house years ago I let 'em in
Maybe that's the problem
Cause I've been dealing with this ever since
I thought that he would leave, but it's obvious he never did
He must have picked the room and got comfortable and settled in
Now I'm in the position it's either sit here and let him win
Or put him back outside where he came from, but I never can
Cause in order to do that I'd have to open the doors
Is that me or the fear talking?
I don't know anymore

Inside this mansion

Text přidala TimeLady

Text opravil LostMoped

Video přidal CitronxD

Nevidomý počátek je zákeřný
Co je vůbec realita se všemi těmihle otázkami?
Mám pocit, jako bych přeslechla budík a zaspala (zaspala)
Obě nohy zlomené, ale ženu se za dokonalostí
Tyhle stěny jsou mým prázdným výrazem
Moje mysl je domov, ve kterém jsem uvězněná
A v tomhle sídle se cítím sama

Moje hlava je dům se stěnama popsanejma textama
Jsou úplně všude, řádky písní na zrcadlech
Po zemi, kolem židlí
A s nesestříhanou verzí mýho života se setkáte, když vás vezmu do prvního patra
Tam totiž píšu, když je mi zle a potřebuju to ze sebe dostat
Nechávám vyplout na povrch tu verzi NF-a, kterou nechcete vidět
Zdi prorážim pěstma až dokud mi nezačnou krvácet
Dokonce možná pochytíte způsob, jakym se vypořádávám se všim tim vztekem v těle
Týranej, to je pokoj, ve kterym bejt nechci
Ta vize neni ani trochu zamlžená, ale prostě ji nechci vidět
A ty stěny nejsou prázdný, ale prostě je vidět nechci
Ale proč ne? Když už tu jsem, tak bych si je rovnou moh' i přečíst
Musim Ti poděkovat za ten vztek, kterej v sobě nosim
Kéž bych moch škrtnout zápalkou a nechat celej tenhle pokoj shořet na prach
Když už jsme u toho, tak ho možná spálim hned teď
Z nějakýho důvodu se týdle vzpomínky prostě nedokážu zbavit
Zaháněl si mě do kouta, aby sis moch vychutnat ten strach v mejch očích
A pak's mě odvlek' do prvního patra a mlátit mě, až dokud jsem nekřičel a neplakal
Tak Ti teda gratuluju, už navždycky Ti bude v mý mysli patřit aspoň jeden pokoj
Ale já prostě zavřu dveře a necham všechny ty texty za nima

Nevidomý počátek je zákeřný
Co je vůbec realita se všemi těmihle otázkami?
Mám pocit, jako bych přeslechla budík a zaspala (zaspala)
Obě nohy zlomené, ale ženu se za dokonalostí
Tyhle stěny jsou mým prázdným výrazem
Moje mysl je domov, ve kterém jsem uvězněná
A v tomhle sídle se cítím sama

Moje hlava je dům se stěnama pokrytejma bolestí
Pochopte, můj největší problém je to, že se nesnažim věci napravit
Prostě je jenom přetřu, zakopu, jako kdyby se nikdy ani nestaly
Řikam, jak rád bych se změnil. Cejtíš se zmatenej/á?
Tak pojď do druhýho patra a já Ti ukážu, co to ve skutečnosti znamená
Tenhle pokoj je plnej výčitek a zdá se, že se pořád tak maximálně plní
Hned jakmile překročim nohou práh, tak se chci otočit k odchodu
Je mi zle od žaludku kdykoliv, kdy se na to všechno dívám,
Ale je těžký to nějakym způsobem přehlížet, když v tomhle pokoji spím
Dívám se kolem. Jedna z těch nejhorších věcí, kterou jsem kdy na tyhle zdi vepsal,
Byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že přijdu o mámu
A jednou z těch prvních věcí, kterou jsem tehdy napsal, bylo: "Kéž bych byl zavolal"
Ale měl bych to utnout ještě teďka, v týdle písničce neni totiž dost místa
A lituju toho, že jsem nebyl schopnej přijít na to, kdo vlastně jsem
A lžu sám sobě a tvrdim, že dělam nejvíc, co můžu
Mávám nad tim rukou, jako kdyby o nic nešlo, jako kdybych s tim nic nemoh' dělat,
A pak jsem rozhozenej hned, jakmile mi to zasáhne do plánů
A lituju toho, že se jenom dívám, jak mě moje komplexy žerou zaživa
A jestli to dál půjde tímhle tempem, tak tu budou ještě po mý smrti
Tak vám teda gratuluju, už navždycky vám bude v mý mysli patřit aspoň jeden pokoj
Otázkou je: Dokážu to z těch zdí všechno smejt ještě včas?

Nevidomý počátek je zákeřný
Co je vůbec realita se všemi těmihle otázkami?
Mám pocit, jako bych přeslechla budík a zaspala (zaspala)
Obě nohy zlomené, ale ženu se za dokonalostí
Tyhle stěny jsou mým prázdným výrazem
Moje mysl je domov, ve kterém jsem uvězněná
A v tomhle sídle se cítím sama

Tak v týhle částí mýho domu už nikdo roky nebyl
Vystavěl jsem si bezpečnej pokoj a nikoho do něj nepouštim
Protože, kdybych to dělal, tak by ten člověk
Třeba moh' zmizet a už by se nemusel nikdy vrátit
A přiznávam: Mám z toho panickej strach
Proto jsem dal na dveře zámek
Možná, že dokážeš otevřít nějaký další dveře, ale tyhle rozhodně ne
Protože Ti nechci poskytnout příležitost, abys mi moh'/mohla ublížit
A pak, až mě opustíš, budu moc vinit leda tak sám sebe
Jsem tu zabarikádovanej
Tak se na mě přestaň dívat
Nehodlam vyjít ven
Tak přestaň klepat, přestaň klepat
Jsem tu uvězněnej
Bůh tvrdí, že ještě není pozdě
Ale tohle jsem si vybral
Bloudim ve svym vlastním vědomí
Vim, že uzavření se před všim moje problémy vyřešit nemůže,
Ale tenhle barák jsem nepostavil proto, že bych si myslel, že je tak vyřešim
Postavil jsem ho, protože jsem si myslel, že v něm budu o něco víc v bezpečí
Ale nejsem, protože tu nežiju sám
Strach před několika rokama přišel ke dveřím a já ho pustil dál
Možná, že to je ten hlavní problém,
Protože od tý doby jsem s nim nedokázal nic udělat
Myslel jsem si, že odejde, ale je evidentní, že se nechystá
Asi si vybral nějakou místnost, která se mu zalíbila a usadil se v ní
Teďka jsem v pozici, kdy můžu buď sedět a nechat ho vyhrát
Nebo ho vyhnat zpátky před barák, tam, odkud přišel, ale to nikdy nedokážu,
Protože to bych musel pootevírat všechny dveře
Mluvim to já, nebo ze mě mluví můj strach?
Už vážně nemám tušení

V tomhle sídle

Překlad přidala Erbanka

Překlad opravila Erbanka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.