Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

Perla byla nejkrásnějším koněm,
který mě kdy v sedle nosíval.
Když jsem její boky stisknul,
lehounce vždy přešla v prudký cval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chvíli štěstí
má rád každý žokej.

Nenajdu už nikdy koně
s její krásnou, něžnou, klidnou povahou.
S její stříbrolesklou srstí,
s bleskem v očích, bujnou hřívou za
hlavou.
Věřte mi, že bez nadsázky
na nás vždycky vyšly sázky,
já byl její žokej.

V závodě o velký pohár,
jezdce prvního jsem lehce dohonil.
A on se náhle v sedle shýbnul,
tajně, vztekle bičem Perlu uhodil.
Perla byla klisna skvělá,
před závodem rozechvělá
a já byl její žokej.

Půl roku jsem v sádře ležel,
říkali mi Perla už je dávno fit.
Bujnější než byla prve,
uvidíš, že opět bude favorit.
Když jsem z nemocnice vyšel,
potom poprvé jsem slyšel,
s ní už je ámen.

Stál jsem jako bludný kámen,
řekli mi, že nemohla už na nohy.
Poslední jí sedlo dali,
sedlo měkké, připravené pro bohy.
Jede závod smrti, lásky,
na ten nejsou žádné sázky,
to ví každý žokej.

Všechny poháry a věnce
sebral jsem a na smetiště vyhodil.
Řek´jsem, kdo ji uhodil,
tak toho musí také potkat jeho díl.
Neboť zabil pro kus zlata,
slávu, která je mu svatá,
víc, než život.

Potkal jsem ho v prázdný stáji,
do dlaně jsem náhle popad´jeho bič.
Viděl jsem strach v jeho očích.
Řek´jsem: „Zmrzačils mě, zabils a teď křič.
V boxech koně ztichli náhle,
jenom z dálky zazněl táhle
smích kopyt Perly.

Kolikpak ti dali peněz,
že jsi v tom mizerným derby zvítězil?
Byl bookmaker spokojen
a kolik jsi z něj všivejch prachů vyrazil.
Řekni noviny co psaly,
do titulků jistě daly,
tvý nevinný jméno.

A jak tě chválil manažér,
snad nebyl z tebe celej pýchou bez sebe.
A všichni přátelé z tvý stáje
vybájili tvoji jízdu do nebe.
Na vavřínech spal jsi klidně,
zatím co mně bylo bídně,
máš tvrdý spánek.

Byl velký potlesk na dráze,
když moje tělo odnášeli v nosítkách
A dámy z tebe šílely,
když Perlu vzadu stříleli,
ty sháněl si se po kytkách.
Víš, čím byly tolik těžký?
Tím, že já teď chodím pěšky
a mám srdce prázdný.

Teď se díváš do očí,
kterým jsi s tímhle bičem
radost navždy vzal.
Moh´bych tě bít, tu sílu mám,
jenomže jsem tenhle závod navždy vzdal.
Bylo vás víc, nebyl jsi sám,
celej stadión byl vyprodán
a já jel naposled.

Ptáte se jak to dopadlo,
jak pomstil jsem
a jestli jsem tím bičem uhodil.
Ne nebylo proč,
jen jsem jej přelomil
a pod nohy jsem mu ty třísky pohodil.
Čelo se mu lesklo potem
v duši strach jej bodal hrotem,
tím, ostrým jak břitva.

A šel jsem pryč a vzpomínal:
Perla byl nejlepší kůň,
co mě v sedle nosíval.
Když jsem její boky stisknul,
lehounce vždy přešla v prudký cval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chvíli štěstí
má rád každý žokej.

Text přidala MOLA

Text opravila nanya

Video přidala Nikola131


Nejsem gladiátor

Václav Neckář texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.