Kecárna Playlisty
Reklama
playlist Playlist
Máš bílou tvář a kalí se ti zrak
máš oči které někdy nevidí
Bydlíš v bílé skříni a čteš si tam snář
jak málo lidí ti závidí
Dlouho do noci svítíš- ach co z toho máš?
v poledne na zem spadlé hvězdy počítáš
Pod pozlátkem hvězd najdeš nekonečně cest
Která z nich bude tvoje
kterou si vybereš
Kterou půjdeš
kterou se dáš?
Tebe se básníku bál celý svět
ale teď jsou tvá slova zmatená
S tebou se básníku smál celý svět
tvoje okna zůstala zavřená
Na tebe básníku dech větru sáh
ach proč je tvá hlava věčně na cestách?
Zůstaly ti sny a čtyři holé zdi
a touha
a zmatek
a strach co bude dál
Plynové lampy ti nahání strach
celý den stojí bez viny
Bojíš se tmy možná stejně jako my
Tma pláče a není to na ní znát
Ze země zvedni svůj stín a běž s ním, jak dlouho chceš!
Smrt voní a chtěla by si s tebou hrát
Víš tam kde jsi stál
tam se nikdo nedíval
a víno
a slzy
a strach
a vítr tě nechal padat dál
Čas v knihách se zastavil uprostřed vět
a z ulic mizí ozvěna
Po sté jsi zjistil- je bezpočet hvězd
noc černá jako voda v prachu cest
Tvé sny dál bezhlavě pádí
a vrací se zpět nad mou hlavu
a nesmyslem budou barvit můj dětský pláč
Víš, tam kde jsi stál
tam se nikdo nedíval
a vítr
a zmatek
a úsměvy
a dívčí štěstí trvá dál

Text přidal roman59

Je zde něco špatně?

Zajímavosti o písni

  • Uhrančivý dojem z četby Rimbauda, hledání archetypu nesmyslné oběti. Ve vzduchu bylo ještě cítit okouzlení národní jednoty, semknutosti, ale do duše se vkrádaly pochyby, jak rychle jsme se zbavili našich představitelů, tak rychle se zbaví oni nás. Schylovalo se k marasmu a nepohodě. Odhadoval jsem životnost komunismu na dva roky... (Merta, 1966) (roman59)
Reklama

Obrázky v kartách

Reklama

Vladimír Merta texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.