Sochy z minulosti - text

Ulice, zahalené do tmavého kabátu,
z nebes, jako popel padají vločky sněhu.
Vzpomínám na tu hrdou zemi,
jejíž sláva, sahala až k nebi.
V neustálém shonu, nacházím chvilku klidu,
abych se zastavil v tmavém koutu,
nepříliš osvětleném, lampou pouliční.
Tam nacházím vzpomínku, vytesanou
do skály. Odkaz toho, kdo položil život.
Abych teď onu vzpomínku. Já našel zasypanou,
popelem z té samé země, pro kterou
mnozí bez váhání padli.

Jak nakládáme se svobodou?
Krví a bolestí vykoupenou.
Kam poděla se naše hrdost?
Vystřídala ji snad marnivost?
Tak pozůstatkem z té slavné doby,
jsou už jen ty, mlčenlivé sochy.
A lidem zdánlivě svobodným,
byly nasazeny na ruce zlaté okovy.
A celý ten kdysi slavný a moudrý národ,
ztratil svou svobodu. Žene se k východu jako o závod.
A proto u sochy z minulosti,
sedím a žádám o odpuštění…