Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

She lifts her skirt up to her knees,
walks through the garden rows with her bare feet, laughing.
I never learned to count my blessings,
I choose instead to dwell in my disasters.

Walk on down the hill,
through grass grown tall and brown
and still it's hard somehow to let go of my pain.
On past the busted back
of that old and rusted Cadillac,
that sinks into this field collecting rain.

Will I always feel this way?
So empty, so estranged?

And of these cut-throat busted sunsets,
these cold and damp white mornings
I have grown weary.
If through my cracked and dusted dime-store lips
I spoke these words out loud, would no one hear me?

Lay your blouse across the chair,
let fall the flowers from your hair
and kiss me with that country mouth so plain.
Outside the rain is tapping on the leaves;
to me it sounds like they're applauding us,
the quiet love we've made.

Will I always feel this way?
So empty, so estranged?

Well, I looked my demons in the eyes,
laid bare my chest, said "Do your best,
destroy me.
You see, I've been to hell and back so many times,
I must admit you kind of bore me."

There's a lot of things that can kill a man,
there's a lot of ways to die,
yes, and some already dead who walk beside me.
There's a lot of things I don't understand -
why so many people lie?
Well, it's the hurt I hide that fuels the fires inside me.

Will I always feel this way?
So empty, so estranged?

Text přidal Moonblade

Text opravila DoubleBread

Videa přidal Moonblade

Vykasala si sukni nad kolena,
namířila si to přes záhony bosýma nohama, smějíc se.
Nikdy jsem se nenaučil počítat své úspěchy,
místo toho si volím přebývat v pohromách.

Sestupuji z kopce,
skrz trávu vysokou a hnědou,
a přesto je to nějak těžké, upustit se od mé bolesti.
V rozbitých zádech
toho starého rezavého Cadillacu,
co se potápí do tohoto pole sbírajícího déšť.

Budu se takto cítit navždy?
Tak prázdný, tak odcizený?

A z těchto ostrých rušivých západů slunce,
z těchto mrazivých, vlhkých, světlých svítání
jsem znaven.
Kdybych skrz své popraskané a oprášené laciné rty promluvil tato slova nahlas, nikdo by mě neslyšel?

Přehoď svou halenku přes židli,
nech spadat květy ze svých vlasů
a polib mě těmi venkovskými ústy, tak prostými.
Venku déšť bubnuje na listy;
pro mne je to, jako by nám tleskal,
té tiché lásce, kterou jsme utvořili.

Budu se takto cítit navždy?
Tak prázdný, tak odcizený?

Tak jsem se zahleděl svým démonům do očí,
obnažil svou hruď, řekl: "Konejte, jak umíte,
zničte mě.
Víte, prošel jsem si peklem a zpět tolikrát,
že se musím přiznat, že mě trochu nudíte."

Je spousta věcí, které mohou jednoho zabít,
je mnoho způsobů, jak zemřít,
ano, a někteří mrtví už chodí vedle mě.
Je tolik věcí, kterým nerozumím -
proč tolik lidí lže?
No, je to ta bolest, kterou skrývám, co rozžíhá ty plameny uvnitř.

Budu se takto cítit navždy?
Tak prázdný, tak odcizený?

Překlad přidala Nyadarra

Překlad opravila DoubleBread

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.