Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

King Park - text, překlad

playlist

Another shooting on the southeast side.
This a drive-by, mid-day,
Outside of the bus stop, by Fuller and Franklin.
Or near there.
Not far from the park.
About a block from where the other shooting was last month.
Or was it last week?

Shots were fired from an SUV heading northbound, Eastown,
The target a rival but they didn’t hit the target this time.
They hit a kid we think had nothing to do with it.

And I travel backwards through time and space and I disintegrate, become invisible.
I want to see it where I couldn’t when it happened.
I want to see it all first hand this time.
I want to know what it felt like.

So I float behind police lines, reconstruct the scene in fragments of memories.
I want to know what his mother looked like up close,
I want to see her leaning over his body.
So I float there, transcend time.
I want to capture it accurately.
I want to know what the color of the blood was spilling out from the tarp onto the concrete.
I want to write it all down so I can always remember.
If you could see it up close how could you ever forget how senseless death, how precious life.
I want to be there when the bullet hit.

And the crowd poured out as the shots drowned into siren sounds, out of there houses now
And over front yards,
all the way up to the place where the police tape ran to mark the crime scene.
Everybody trying to catch a glimpse of what was happening,
Of what was going on between the ambulance and all the cop cars.
Everybody gossiping, “Whose kid got hit? Where’d it hit him? And who could’ve fired it?”
Everybody wondering, “How did it happen again? And is he dead? These children. Our kids.”
Everybody wondering how far they were from where the victims lived.

And I visit them, their houses.
Inside my dream I visit them.
My spirit, soaring high and high up over King Park, leaves the crime scene, travels further back
Till far before the shooting, through their windows, to their living rooms.
I see them younger this time, playing games and doing homework.
All these marks of youth soon transformed coldly into stone for fights and stupid feuds.
For ruins wrapped in gold.
And cruelly I recall why I have come: To find a reason.
But there cannot be a reason, not for death, not like this.
Not like this.

Three days later they made funeral plans.
The family.
Three days later a mother had to bury her son.

Not far away the shooter holed up in a hotel near to the highway with a friend and the gun.
That same gun.
He’d fled immediately but was identified by witnesses, his picture on TV.
Only 20 years old, they called him “Grandpa.”
He was older than the others by a year,
Maybe two.

And he was safe for awhile until somebody saw him there and notified the authorities
Who surrounded the hotel, first arresting an accomplice while attempting to flee,
Then chasing him up the staircase to the floor where he’d stayed. He closed the door hard
Behind him, locked himself in the room.

They could’ve kicked in the door but knew the gun was still with him,
One he’d already used and so they feared what he’d do.
I floated up through the window of a room to the West.
I hovered out to the hallway, tried to listen in.
I heard them trying to reason, get him to open the door.
His uncle begging and pleading, half-collapsed to the floor.
He preached of hope and forgiveness,
said, “There is always a chance to rectify what you’ve taken, make your peace in the world.”
I thought to slip through the door, I could’ve entered the room,
I felt the burden of murder, it shook the earth to the core.
Felt like the world was collapsing.
Then we heard him speak,
“Can I still get into heaven if I kill myself?
Can I still get into heaven if I kill myself?
Can I ever be forgiven cuz I killed that kid?
It was an accident I swear it wasn’t meant for him!
And if I turn it on me, if I even it out, can I still get in or will they send me to hell?
Can I still get into heaven if I kill myself?”
I left the hotel behind, don’t want to know how it ends.

Text přidala YDGn

Video přidal Hewson

Další střelba na jihovýchodě.
Byla za jízdy, během dne.
Vedle autobusové zastávky, u Fullera a Martina.
Nebo poblíž.
Ne daleko od parku.
Asi blok daleko odkud se střílelo
minulý měsíc.
Nebo to bylo minulý týden?

Rány byly vystřeleny z SUV směrem na sever,
Východně,
Cílem byl rival ale tentokrát jej netrefili.
Zasáhli dítě, které s tím nemělo vůbec co dělat.

A já cestuju zpátky časem a prostorem a rozkládám se, stávám se neviditelným.
Chci to vidět, když jsem nemohl, když se to stalo.
Chci to vidět, tentokrát z první ruky.
Chi vědět, jaký je to pocit.

Tak pluju za policejní zábrany, zrekonstruuji scénu v útržcích vzpomínek.
Chci vědět, jak jeho matka vypadala z blízka,
Chci ji vidět naklánět se nad jeho tělem.
Chci to přesně zachytit.
Chci vědět, jakou barvu měla krev
tryskající z hader na beton.
Chci to vše sepsat abych si to zapamatoval.
Kdybys to mohl vidět z blízka, jak bys mohl
zapomenout tu nesmyslnou smrt, ten drahý život.
Chci tam být, když kulka zasáhne.

Jak se dav vyvalil ven když výstřely zanikly ve zvuku sirén, před domy
A nad předními dvorky
celou cestu k místu, kde policejní páska odděluje místo činu.
Každý se snaží uvidět trochu z toho, co se stalo,
Nebo co se děje mezi sanitkou a policejními auty.
Každý si drbe, "Čí dítě to dostalo? Kam to dostalo? Kdo to mohl vypálit?"
Každý se diví, "Jak se to mohlo znovu stát? A je mrtvý? Ty děti. Naše děti."
Každý se diví, jak daleko byli od toho, aby oběti žili.

A já je navštěvuji, jejich domy.
Uvnitř mého snu je navštivuju.
Můj duch, vznášející se vysoko nad King Parkem,
opouštějící místo činu, cestuje dál
Až před chvíli střelby, skrze jejich okna, do jejich obývacích pokojů.
Vidím je mladé, hrající hry a dělající domácí úkoly.
Všechny ty stopy mladosti se brzy změní chladně v kámen, v boje a hloupé sváry.
V ruiny obalené do zlata.
A krutě si vybavuju proč jsem přišel: Abych našel důvod.
Ale nemůže být důvod, ne pro smrt, ne takhle.
Ne takhle.

O tři dny později plánují pohřeb.
Rodina.
O tři dny později matka pohřbívá svého syna.

Nedaleko střelec zalézá do hotelu blízko dálnice s přítelem a zbraní.
Tou samou zbraní.
Utekl okamžitě ale byl identifikovaný svědky, jeho tvář v televizi.
Bylo mu jenom 20 let, říkali mu 'Děda.'.
Byl starší než ostaní o rok,
Možná dva.

A na chvíli byl v bezpečí dokud ho někdo neuviděl a nezavolal policii
Která obklíčila hotel, prvně zatkla komplice, který se snažil utéct,
Potom ho pronásledovala na požární schodiště na patro, kde zůstal. Pevně zavřel dveře
Zamknul se v pokoji.

Mohli by vykopnout dveře ale věděli, že měl pořád u sebe zbraň,
Jednou už ji použil a tak se báli, že by to mohl udělat zas.
Proplul jsem skrze okno do pokoje na západě.
Vznášel jsem se nad chodbou, snažil se poslouchat.
Slyšel jsem je vyjednávat, přinutit ho otevřít dveře.
Jeho strejda prosící a žebrající, napůl složený na podlaze.
Prosil o naději a odpuštějí,
řekl "Vždy je šance napravit cos vzal, nadělat mír ve svém světě."
Chtěl jsem proklouznout dveřmi, mohl jsem vstoupit do místnosti.
Cítil jsem tíhu vraždy, třásla zemí až k jádru.
Jako by se svět hroutil.
Pak jsme ho slyšeli mluvit,
"Dostanu se do nebe když se zabiju?
Dostanu se do nebe když se zabiju?
Dostanu odpuštění i když jsem zabil to dítě?
Byla to nehoda, přísahám, ta kulka nebyla pro něj!
A když to otočím na sebe, vyrovnám skóre, pustí mě dovnitř nebo mě pošlou do pekla?
Dostanu se do nebe když se zabiju?"
Hotel jsem nechal za sebou, a nechi vědět, jak to skončilo.

Překlad přidala YDGn

Překlad opravil Hewson

Zajímavosti o písni

  • Príbeh je popísaný spevákom. Príbeh je podľa skutočnej udalosti ktorá sa naozaj stala a člen gangu zastrelil nechtiac dieťa.. (prsy)

Wildlife

La Dispute texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.