Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Edward Benz, 27 Times - text, překlad

playlist

I heard the old man’s voice break, stutter once then stop it.
I heard
A sentence started confidently halted by the sudden absence of a word.
Stumbled and he sputtered trying to find it back, something once so simple gone now.
When he finally gave up told me, “Aw, it’s like hell getting old.”

When you came into the store,
did you know you’d show me your scars?

I had a heavy heart, he carried a door, it’s shattered pane all wrapped in plastic and he asked if I could fix it, come by a little later help him put it back on hinges.
“See, I’m far too old to lift it and it’s not for my house,
It’s my son’s.”

When you opened up the door, what is it you thought you’d find?

(Nobody flinch)

Later I came by and backed into the driveway.
Got out to find him waiting there to lead me through the side yard to back behind the house where the door frame stood empty and helped me keep it steady while I hammered all the pins in then later on the porch we somehow got to talking, he told me of the house and how is son is schizophrenic so they purchased it for him, the medication working and they figured it would help him fit in-help him lead a normal life.

But the pills made him sleep too much. And he couldn’t keep a job as a Result so one day he just gave up on taking them.
And that day she had called you, he’d locked her outside of the house.

How quickly did you get there?
And what were you thinking while walking up?
What fears flashed in front of you, taunted you, walking to unlock the door?

I remember it, Ed.
That story you told me came back clear tonight here while writing.
And you should know the feeling never left me-the weight of my heart-when you showed me the scars on your arms, when I looked in your eyes and I heard what you said how you probably would’ve died were it not for to care for your daughter and wife. How he drove in the knife, still your son.

How you seemed to look through me to some old projector screen playing back the scene as you described it on a movie reel, as real as the minute when it happened, that memory moving behind me.
That moment that changed you for good.

And he drove to the house and pulled into the driveway.
Got out to find his wife waiting, frantic.
She’d come by to check, found that pillbox was empty, went out to the pharmacy to fill up his prescription and came back to a locked door and could not get back in.
She’d knocked and she’d knocked but he wasn’t responding.

You put the key into the lock and turned it.
Felt the bolt slide away.
Slowly open.
Went into the hall, his son held a knife, standing off in the shadows, lunged forward and tackled him.
Stabbing him over and over and breaking that window.
He fled up the staircase.
The ambulance came, stitched and filled him with blood while the cops took his son with his wires so tangled his father was a stranger.

And I sit in my apartment.
I’m getting no answers.
I’m finding no peace, no release from the anger.
I leave it at arms length.
I’m keeping my distance.
From hotels and Jesus and blood on the carpet.
I’m stomaching nothing.
I’m reaching for no one.
I’m leaving this city and I’m headed out to nowhere.
I carry your image.
Your grandfather’s coffin.
And Ed, if you hear me, I think of you often.
That’s all I can offer.
That’s all that I know how to give.

Text přidala YDGn

Video přidala YDGn

Slyšel jsem, jak se hlas starého muže zlomil, zajíkl a potom ztichl.
Slyšel jsem
Větu, která začala sebevědomě, pak byla zastavena náhlým nedostatkem slov.
Mumlajíce a drmolíce snažící se najít to zpět,
něco co už je dávno pryč.
Když se konečně vzdal, pověděl mi "Ach, je to, jako by peklo stárlo."

Když jsi přišel do obchodu,
věděl jsi, že jsi mi ukázal své jizvy?

Měl jsem těžké srdce, nesl dveře, jejich roztříštěná skleněná výplň zabalená v umělé hmotě a zeptal se, jestli bych to dokázal spravit, stavil jsem se později, abych mu je pomohl zasadit do pantů.
"Vidíš, jsem moc starý, abych to zvednul a nejsou ani pro můj dům,
Je pro syna."

Když jsi otevřel dveře, co sis myslel že najdeš?

(Nikdo neucouvne)

Později jsem se vrátil a nacouval na příjezdovou cestu.
Našel jsem ho čekajícího na mě, aby mě provedl skrze zahradu za dům, kde stál prázdný rám dveří a pomohl mi je přidržet zatímco jsem přibyl všechny hřebíky a později
jsme si povídali na verandě, povědě mi o domě a
jak je jeho syn schizofrenik takže
mu jen koupili, jako léčbu a zjistili, že by mu to mohlo pomoci vést normální život.

Ale kvůli práškům až moc spal. A
nedokázal si udržet práci a tak jednoho dne
prostě přestal léky brát.
A toho dne ti zavolala, zamknul ji
před domem.

Jak rychle ses tam dostal?
A na cos myslel, když jsi tam šel?
Jaké hrůzy ti tanuly na mysli, posmívaly se ti,
po cestě ke dveřím?

Pamatuju si to, Ede.
Ten příběh, cos mi pověděl se mi dnes znovu vybavil zatímco jsem psal.
A měl bys vědět, že ten pocit mě nikdy neopustil -
tíha mého srdce - když ji mi ukázal své jizvy na svých rukou, a já ti pohlédnul do očí a slyšel jsem
co jsi říkal, že bys nejspíš zemřel kdyby nebylo tvé ženy a dcery. Jak do tebe zabořil nůž,
stále tvůj syn.

Jak jsi mě prohlédnul jako nějakou starou
obrazovku projektoru přehrávající znovu tu scénu jak jsi mi ji popsal, opravdovou jako ve chvíli
kdy se stala, ta vzpomínka se za mnou hýbe.
Ta chvíle, kdy ses změnil k lepšímu.

A tak přijel k domu a zajel k příjezdové cestě.
Našel svou ženu čekající, zuřící.
Přišla ho zkontrolovat, zjistila že krabička od prášků
byla prázdná, šla mu do lékárny pro recept a vrátila se ke zamčeným dveřím a nemohla se dostat domů.
Klepala a klepala ale on neodpovídal.

Vložil jsi klíč do zámku a otočil jím.
Cítil, jak se zástrčka otočila.
Šel do chodby, jeho syn držel nůž, stojící
ve stínech, vyskočil vpřed a napadl jej.
Bodal jej dál a dál a rozbil to
okno.
Utekl schody nahoru.
Přišla sanitka, zašila ho a napumpovala krví zatímco policajti vzali jeho syna do klepet, natolik přesvědčeného, že jeho otec byl cizinec.

A já sedím ve svém pokoji.
Nedostává se mi odpovědi.
Nenacházím míru, žádné úlevy od zlosti.
Nechávám to být.
Držím si odstup.
Od hotelů a Ježíše a krve na koberci.
Nic necítím.
Nikoho nehledám.
Opouštím tohle město a mířím nikam.
A nesu s sebou tvou fotku.
Rakev tvého dědečka.
A Ede, pokud mě slyšíš, často na tebe myslím.
To je vše, co mohu nabídnout.
To je vše, co umím dát.

Překlad přidala YDGn

Překlad opravila YDGn


Wildlife

La Dispute texty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.