Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

ŠIMEK: No a právě zpěvák má v šou dva tři proti spíkrům nespornou výhodu. Hudba začne hrát, on do toho volá, chvílemi se zavlní a úspěch je zaručen. Co my dva tady musíme říci slov, než sklidíme potlesk.

GROSSMANN: To je, Slávku, můj dávný sen, abychom my dva více zpívali a míň tady hovořili.

ŠIMEK: Že jsi se nezmínil dřív.Vždyť víš, že i moje dávná touha byla vyšvihnout se na špičku světový pop-music. Hlasový fondy bych na to měl: Eloís, Eloís, ale textař mi chybí.

GROSSMANN: Chybí, chybí, tak si nějakýho vyber.

ŠIMEK: Prosím tě, vyber. Znáš dnešní textaře. To jsou samý písničky o lásce. On ji má rád a ona ho nemá ráda, nebo ona ho má ráda a on ji nemá rád, v nejlepším případě se oba mají rádi, ale pak to má zase tak úžasně slabou melodii, která nemůže ukázat moje hlasové možnosti. Eloís, Eloís.

GROSSMANN: No, to je totiž tím, že každý textař si ty nejlepší věci nechává sám pro sebe, zpěvákům je nedá a zpívá si je sobecky sám doma na půdě. Kupříkladu Jirka Štaidl. Prosím, píše výborný věci, ale onehdy jsem šel u nich po střeše...

ŠIMEK: Kde jsi šel?

GROSSMANN: Po střeše. U nich.

ŠIMEK: Kam jsi šel, prosím tě?

GROSSMANN: Na nádraží. Já mám takovou zkratku. A ty hity, co jsem slyšel vikýřem, ty bych Gottovi přál, to říkám upřímně.

ŠIMEK: A tady jsme u problému. Jestli skutečně chceme zamířit na špičku pop-music, tak si musíme psát texty sami. Pojď to zkusit hned tady. Ty verš, já verš, a za chvíli máme šlágr.

GROSSMANN: Tak dobře... co bys říkal tomuhle: Má mě ráda, nebo ne, trhám ostny kaktusu.

ŠIMEK: Tak to ne, to zamítám, to zamítám. To je o lásce, a to bysme upadli do průměru.

GROSSMANN: To je píseň misionáře.

ŠIMEK: Ne, ne, ne. s tím neprorazíme. To chce něco nevšedního, úplně z jinýho konce na to jít.

GROSSMANN: Tak začni ty.

ŠIMEK: Že bys mně dal příležitost? Tak měl bysem takovej nevšední veršík schovanej: Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu.

GROSSMANN: No, o lásce to sice není, ale že by to bylo nadprůměrný...

ŠIMEK: Já nedělám nadprůměrnou písničku. Já dělám písničku konzumní, kterou si koupí i antoušek.

GROSSMANN: Jak chceš, ale já to do Pantonu cpát nebudu.

ŠIMEK: Oni přijdou sami.

GROSSMANN: Jak byl ten veršík, abych ho rozvinul?

ŠIMEK: Ty si nepamatuješ takovej štěpnej verš? Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu.

GROSSMANN: A ty bys, Slávku, nemoh po ránu točit klikou lanovky?

ŠIMEK: Nakonec proč ne? Po ránu jsem rozespalej, a která klika mi dřív vlítne do ruky, tou točím. Klidně.

GROSSMANN: Jé, to jsi hodnej, protože na lanovku já mám bezvadnej verš. Hele: Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal trochu teplé vánočky. Víš.

ŠIMEK: Za tohle tě chválím.

GROSSMANN: Voboje na tvrdý y.

ŠIMEK: Takhle to musíme dělat, tu písničku. Není to o lásce, to nikdo nemůže říct: vánočka... ale to kouzlo, ta poezie, to v tom je. Vánočka... rozinky, mandle.

GROSSMANN: Ano, ano.

ŠIMEK: Takhle to musíme dělat.

OBA: Když jsem předtím posnídal trochu teplé vánočky.

ŠIMEK: Ty bys nemoh náhodou - výjimečně, víš - projednou posnídat trochu teplé žemle?

GROSSMANN: Hmmm...

ŠIMEK: Moc bych to potřeboval, kamaráde, kvůli verši, víš, hodně bys mi pomoh.

GROSSMANN: Slávku, ta chuť to není.

ŠIMEK: Já vím, je to suchý těsto... a proto jdu s prosíkem. No hele, dorazíš se marmeládou.

GROSSMANN: Ale vlastně jó. Já když jdu do práce, tak si nevybírám. Co mi maminka dá donůše, to jím.

ŠIMEK: To jsi moc hodnej.

GROSSMANN: Žemle, žemle.

ŠIMEK: Tak to zní celé takto: Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal - změna - trochu teplé žemle, a v dáli mě zdravila - teď to přijde - svými větvi jedle.

GROSSMANN: Moment, snad větvemi, větvemi!

ŠIMEK: Větvi, ona je měla ulámaný.

GROSSMANN: A tak to jo, s tím souhlasím. Ano, příroda je v hrozným stavu dneska.

ŠIMEK: To já právě kritizuju v tý písni. To je výbornej verš, větvi, to vrazím ještě do ňáký ...

GROSSMANN: ... a tebe by nemohl zdravit jasan místo jedle?

ŠIMEK: No, že bych z toho byl vodvázanej, to nejsem, to ne.

GROSSMANN: Hm, dorazíš se dubem.

ŠIMEK: No, vlastně máš pravdu, nakonec jasan, smrk, borovice nebo kokosák, vono je to jedno. Hlavně mi zachovej větvi, kamaráde, na větvi jsem hrdej, hodně háklivej jsem na větvi.

GROSSMANN: Dávej pozor: Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem předtím posnídal trochu teplé žemle, a v dáli mě zdravila svými větvi jasan, vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám.

ŠIMEK: To je perfektní nástup na refrén, kterej teď vytvořím: s přírodou si jásám... taratata... ty bys nemoh s přírodou řvát?

GROSSMANN: To můžu, když jásám, tak řvu! Zvlášť když mám v sobě po ránu u lanovky teplou žemli. To se neznám.

ŠIMEK: Tak pak je to perfektní! Celej refrén se volá: Jupí, jupí, jupí jupí jou...! A píseň je hotová.

GROSSMANN: Tak si ji hned zkusíme zazpívat, ať vidíme, co to udělá s lidma.

ŠIMEK: Počkej, zazpívat. Ty řekneš zazpívat. A máš na to vůbec ňákou schopnou melodii?

GROSSMANN: No tak měl bych jednu melodii, je celkem jednoduchá, my bychom asi složitější nezazpívali, jmenuje se to Radost ze života a rytmus, který jsem zvolil, je rumba. Olé - Copa Cabana... Olé...

OBA (zpívají):
Onehdy jsem po - ránu, točil klikou la - novky,
když jsem předtím po - snídal trochu teplé - žemle.

GROSSMANN: A znova rumba...

ŠIMEK: A znova Carincha - Pelé.

GROSSMANN: A vlň se v bocích, ať vzbudíš dojem!

ŠIMEK: Jo, já se budu vlnit a ty budeš sedět.

GROSSMANN: Jak se můžu vlnit vsedě, vždyť by mysleli, že jsem blázen.

ŠIMEK: Tak vstaň a hraj vestoje!

GROSSMANN: To nejde, Slávku, ty složitý pohyby, co dělám rukama.

OBA:
A v dáli mně zdra - vila svými větvi jasan,
vždycky takhle po - ránu s přírodou si řvu:
á jupi jupi jupi jou, jupi jupi jupi jou, jupi jupi jupi jou, jupi jupi jou.

GROSSMANN: Jupí!

ŠIMEK: Eloís, Eloís, Eloís!

GROSSMANN: Jupí!

ŠIMEK: Eloís, Eloís, Eloís!

GROSSMANN: Jóóóóóóóóu!

ŠIMEK: Jupíííííí!

GROSSMANN: Ukláněj se, Slávku, ty si zasloužíš ten potlesk, ano, ano, ty si ho... ty si ho zasloužíš...!

Text přidal Tominos

Video přidal Tominos

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.