Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Giorgio By Moroder - text, překlad

playlist

When I was fifteen, sixteen, when I started really to play the guitar.
I definitely wanted to become a musician.
It was almost impossible because it was, because the dream was so big.
I didn't see any chance because I was living in a little town.

I was starting and when I finally broke away from school and became musician.
I thought "Well, I may have a bit of a chance."
Because all I ever wanted to do is music but not only play music but compose music.

At that time, in Germany, in 1969-70, they already had discotheques
So I would take my car and go to a discotheque, sing maybe thirty minutes
I think I had about 7-8 songs.
I would partially sleep in the car because I didn't want to drive home and that helped me for about almost two years to survive.
In the beginning, I wanted to do an album with the sounds of the 50s, the sounds of the 60s, of the 70s, and then have a sound of the future.

I know the synthesizer, "Why don't I use the synthesizer?", which is the sound of the future.
And I didn't have any idea what to do but I knew I needed a click so we put a click on the 24 track which was then synced to the moog modular.
I knew that it could be a sound of the future but I didn't realize how much impact it would be.

My name is Giovanni Giorgio, but everyone's calling me Giorgio.

You want to free your mind about a concept of harmony and music being correct, you can do whatever you want.
So nobody told me what to do and there was no preconception of what to do.

Text přidala hanbor

Video přidala hanbor

Když mi bylo tak 15, 16, když jsem teprv doopravdy začal hrát na kytaru.
Definitivně jsem si přál stát se hudebníkem.
Bylo to skoro nemožné, protože to bylo.. Ten sen byl tak obrovský.
Neviděl jsem jedinou šanci, protože jsem žil v malém městě.

Začínal jsem a když jsem se konečně vymanil ze školy, stal jsem se muzikantem.
Říkal jsem si "no, teď mám možná malou šanci."
Protože vše, co jsem kdy chtěl dělat byla hudba. Ale ne jenom ji hrát, ale také ji skládat.

Tehdy, v německu, v roce 1969-70, už měli diskotéky.
Takže jsem vzal auto a jel na diskotéku, tam jsem zpíval možná 30 minut.
Myslím, že jsem měl okolo 7-8 písniček.
Někdy jsem spal v autě, protože jsem nechtěl řídit domů a to mi tehdy asi na dva roky pomohlo přežít.
Na začátku jsem chtěl udělat album se zvuky padesátých, šedesátých, sedmdesátých let a zkombinovat to se zvuky budoucnosti.

Řekl jsem si, znám přece syntetyzér, proč nepoužít syntetyzér? To přece je zvuk budoucnosti.
Neměl jsem ponětí, co dělat, ale věděl jsem, že potřebuju klapání, tak jsme vložili klapání na 24 tracků, které pak byly synchronizovány s moog modulátorem [pozn. překl.: jeden z prvních syntetyzérů]. Věděl jsem, že by to mohl být zvuk budoucnosti, ale nenapadlo mě, jaký to bude mít dopad..

Moje jméno je Giovanni Giorgio, ale každý mi říká Giorgio.

Jakmile oprostíte svou mysl od konceptu harmonie a "správné" hudby, pak můžete dělat cokoli budete chtít.
Nikdo mi neřekl jak to dělat a nebyla tam ani žádná koncepce, co dělat.

Překlad přidal hahahafckyou

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.