Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu
playlist

I have a friend, he's mostly made of pain
He wakes up, drives to work and straight back home again
He once cut one of my nightmares out of paper
I thought it was beautiful, I put it on a record cover
And I tried to tell him he had a sense
Of color and composition so magnificent
And he said, "Thank you, please
But your flattery
It's truly not becoming me
Your eyes are poor, you're blind you see
No beauty could have come from me
I'm a waste
Of breath, of space, of time"

I knew a woman, she was dignified and true
Her love for her man was one of her many virtues
Until one day she found out that he had lied
And decided the rest of her life from that point on would be a lie
She was grateful for everything that had happened
And she was anxious for all that would come next
But then she wept, what did you expect?
In that big old house with the car she kept
And, "Such is life," she often said
With one day leading to the next
You get a little closer to your death
Which was fine with her, she never got upset
And with all the days she may have left
She would never clean another mess
Or fold his shirts or look her best
She was free
To waste away alone

Last night, my brother he got drunk and drove
And this cop he pulled him off to the side of the road
And he said, "Officer, officer, you've got the wrong man
No, no, I'm a student of medicine, a son of a banker, you don't understand"
The cop said, "No one got hurt, you should be thankful
And your carelessness, it is something awful
And no, I can't just let you go
And though your father's name is known
Your decisions now are yours alone
You're nothing but a stepping stone
On a path
To debt, to loss, to shame"

The last few months I've been living with this couple
Yeah, you know the kind who buy everything in doubles
Yeah, they fit together like a puzzle
I love their love, and I am thankful
That someone actually receives the prize that was promised
By all those fairy tales that drugged us
And still do me, I'm sick, lonely
No laurel tree, just green envy
Will my number come up eventually?
Like love's some kind of lottery
Where you scratch and see what's underneath
It's sorry, just one cherry
I'll play again, get lucky

So now I hang out down by the train's depot
No, I don't ride, I just sit and watch the people there
The remind me of windup cars in motion
The way they spin and turn and jockey for positions
And I want to scream out that it all is nonsense
And their life's one track and can't they see it's pointless?
But just then my knees give under me
My head feels weak and suddenly
It's clear to see it's not them but me
Who's lost my self-identity
And I hide behind these books I read
While scribbling my poetry
Like art could save a wretch like me
With some ideal ideology
That no one could hope to achieve
And I'm never real, it's just a sketch of me
And everything I've made is trite and cheap
And a waste
Of paint, of tape, of time

So I park my car down by the cathedral
Where the floodlights point up at the steeples
Choir practice is filling up with people
I hear the sound escaping as an echo
Sloping off the ceiling at an angle
When the voices blend they sound like angels
I hope there's some room still in the middle
But when I lift my voice up now to reach them
The range is too high way up in heaven
So I hold my tongue, forget the song
Tie my shoes, start walking off
And try to just keep moving on
With my broken heart and my absent God
And I have no faith but it's all I want
To be loved, and believe
In my soul, in my soul

Text přidala Smirnoff

Videa přidali Smirnoff, Sigur

Mám přítele, žije především z bolesti
Probudí se, jede do práce a pak hned zase domů
Jednou vystřihl mou noční můru z papíru
A mně přišla krásná, dal jsem jí na obal své nahrávky
A snažil jsem se mu říct, že má úžasný smysl pro
Zachycení barev a kompozici
On řekl: "Děkuji, ale prosím,
Tvou chválu
Si ničím nezasloužím
Nedíváš se správně, šálí Tě oči, chápej
Ode mě by žádná krása vzejít nemohla
Jsem ztráta
Dechu, místa, času"

Znal jsem ženu, byla oddaná a věrná
Láska k jejímu muži byla jednou z jejích mnohých hodnot
Než jednoho dne zjistila, že jí lhal
A rozhodla se, že od té chvíle bude vše v jejím životě jen lež
Byla vděčná za vše, co se přihodilo
A obávala se všeho, co přijde dál
Ale pak plakala, co byste čekali?
Ve velkém starém domě, s auty, co jí zůstala
Často říkala, "takový je prostě život",
Jeden den vede k druhému
A pomalu blížíš se své smrti
Což jí vyhovovalo, nikdy nebyla smutná
A ve dnech, co jí zbývají
Už nebude muset uklízet
Nebo mu skládat košile a vypadat co nejlépe
Měla svobodu
Chřadnout osamotě

Včera večer můj bratr sedl za volant opilý
A zastavil ho policista
Řekl: "Strážníku, strážníku, zastavil jste nesprávnou osobu,
Ne, ne, já jsem student medicíny, syn bankéře, Vy to asi nechápete!
Policajt řekl: "Nikdo nebyl zraněn, za to byste měl být vděčný,
Vaše nedbalost, to je něco příšerného,
Ne, nemůžu Vás jen tak nechat jet,
I když je jméno Vaše otce známé
Teď už rozhodujete sám za sebe
Jste jen krůček od
Spirály k
Dluhu, ke ztrátě, k hanbě"

Posledních pár měsíců jsem žil s jedním párem
Jo, jedni z těch, co nakupují jako dvojčata
Jo, zapadají do sebe jak dílky puzzle
Zbožňuji jejich lásku, jsem vděčný
Že někdo opravdu dostal to, co nám naslibovaly
Pohádky, co nám oblbly mozek jak droga
A na mě pořád působí, je mi zle, jsem sám
Žádné vavříny, jen zelená závist
Přijdu někdy na řadu?
Jakoby láska byla loterie
Kde seškrábneš los a zjistíš, na čem jsi
Bohužel. Jen jeden symbol.
Zkusím to znovu. Snad budu mít štěstí.

Teď se flákám po vlakovém nádraží
Ne, nikam nejezdím, jen posedávám a sleduji lidi
Přijdou mi jak rozbitá auta v pohybu
Jak se točí a obracejí a perou o místa
A chce se mi řvát, že je to vše zbytečné
Že žijí jen zajetou stopu, copak nevidí, že to nemá smysl?
Ale pak se mi podlomí kolena
Motá se mi hlava a náhle jasně vím
Že to nejsou oni, ale já
Kdo ztratil sám sebe
Kdo se schovává za knihami
A svými naškrábanými básněmi
Jakoby umění mohlo zachránit ubožáka jako jsem já
Nějakou ideální ideologií,
Které nikdo nikdy nedosáhne
A nikdy nejsem sám sebou, jsem sotva svůj náčrt
A vše co jsem vytvořil je všední a laciné
A mrhání
Barvou, páskou, časem

Zaparkoval jsem auto u katedrály
Kde světlomety osvětlují věže
Lidi přichází na zkoušku sboru
Slyším, jak uniká ozvěna zvuku
A klesá úhlem ze stropu
Když se hlasy mísí, znějí jako andělé
Doufám, že je tam pro mě ještě místo
Ale když zvýším hlas, abych se k ním přidal
Noty jsou moc vysoko, snad až v nebi
Tak zavřu pusu, zapomenu na píseň
Zavážu si boty, odcházím
Snažím se jen jít dál
Se zlomeným srdcem a chybějícím Bohem
Nezbývá mi víry ale je to vše, co chci
Být milován a věřit
Ve svoji duši

Překlad přidala Smirnoff

Překlad opravila Smirnoff

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.