Kecárna Playlisty
Obnov stránku
Desktop verze
Horní menu

Niko ne može da zna - text, překlad

playlist

Pa se prekrstim i pomolim za spas našeg roda
Borim se za opstanak, ponosni potomak istrbjlene vrste

Kako otvoriš oči već znaš da čeka te borba
kao kroz rešetke kroz prozor gledaš
daleko je sloboda
i ako si odan i boriš se na strani dobra
čim izadješ na ulicu osetiš gorčinu života.
Narod trpi dok smradovi se bogate
ja ne mogu da ćutim
ne dozvoljavam da me poraze
kamen pada sa srca kao na papir suza
jedini ventil moja zika, esencija Beogradskog bluza.
Da li osećaš patnju provučenu kroz svaki stih?
Da li osećaš bol koji ko motiv koristim?
Nakon prepreka svih puteva trnovitih
rane su zarasle dobro, neće se ponoviti.
Svetlost ugledao sam jasno i ka njoj se krećem
pokrećem lavinu emocija u potrazi sreće
prepušten sebi,vodjen instiktima u surovom svetu
gde jači slabijeg jede čim ovaj napravi grešku.
Svi znate kako je teško kada prazno je
zato moje ljudstvo, moj sindikat, moja snaga je
sloboda moga naroda tako daleko je
al ne gubim nadu
dok god se istina provlači kroz redove.

Kao da sam ceo život sanjao, a sad se budim
ovo je moja zemlja, ovo nisu moji ljudi.
Kažu: "Ovde nemaš šta da tražiš, bolje miran budi,
jer ovde kadija te tuži, ovde kadija ti sudi".
Gledam skrnavljena groblja, ne poštuju ni mrtve,
gledam spaljene kuće, gledam spaljene crkve.
Kažu: "Gledaj našu snagu -mi smo nepobedivi"
pitam: "Znate li za Boga?"
kažu: "Sila Boga ne moli".
Pazite na ovom polju koplja su se lomila,
pravoslavlje u Srba vera nesalomiva
jer to je zemlja hranila, to je majka rodila,
to je snaga branila, to je vera vodila.

Niko ne može da zna
šta to šapuće vetar
niko ne može da zna
šta nosi grom iz vedra neba
nevreme se sprema
iznad geta pada zvezda
moja želja, moja zebnja
je noćas ova zemlja

Pa se prekrstim i pomlim za spas našeg roda
Svete teritorije na koju udaraju sve masovnije

2004. prolazi mojih ljudi i dalje puni su zatvori
na drevnoj zemlji uzurpatori, tudja ruka nam red zavodi,
znakovi djavolji,
transporter na barikadi nas nagoni
da se držimo po strani bez naglih pokreta,
a kamoli da ih imamo na kameri
dok se šerluče po našoj baštini
došli su iz pičke materine da ućare nešto
na našoj nemaštini,
a ko će da nas zaštiti?
Moji ljudi i dalje nisu slobodni
taj osećaj da su bez pomoći, ko noćna mora progoni.
I političari što su došli sve su dušmanima prodali
a ovde se po skupštini šire
kako su Bog zna kako pomogli.
Beograd ne zna za patnje onih retkih što su ostali
zar smo u trci za boljim životom
preko noći hladni postali?

Zvone zvona u panici, pada bomba na manastir
Srbi ne dajte pohlepi da nas u našoj muci zavadi.
Možda mi jesmo dinosaurusi, ona vrsta koja odlazi
i živimo u našim snovima gde
niko ne može da nas porazi
i nema te floskule koja bi mogla bol da izrazi
ja opet dole silazim
ako treba krv će pričati

Niko ne može da zna
šta to šapuće vetar
niko ne može da zna
šta nosi grom iz vedra neba
nevreme se sprema
iznad geta pada zvezda
moja želja, moja zebnja
je noćas ova zemlja

Izmedju bunkera i snajpera sloboda je zatvor
pored transportera u parku život je napor.
Pratim pokrete tudjina ovo je žrtvama sudjenje
nama je potrebno budjenje
laži dosta je i mučenja!
Iza Ibra, ko linije, naših pune su ćelije
ovde ujedinjene deluju sve djavolje legije
pa moje u bloku znam po suzi u oku
a koji to mogu stoje uprkos bolu.
Arnautske kobre u hodu nas ujedaju za nogu
a otrov u krvi glasno poziva na borbu
jer želja da otmu sve ono sto je najdraže
tera mi gorku pljuvačku u usta,
ko kad stranci me uhapse na mene kerove puste
da me zaplaše vezanog dok drže me besanog
al' ja ne znam za slom, mene samo razdraže
jer, Srbi, OVO JE NAŠE
vičem dok trpim bolove strašne dok mi čupaju iz ruku
moju zemlju, moju muku
krvlju natopljen busen svet hoće da mi uzme
i da uništi uspeh
kosti mojih predaka, mošti mojih svetaca
da dozvolim ja ne dam vam
jer svima nam zbog sinova nedozvoljena predaja.
Vaš ponovni dolazak na mostu čekam sad
alban no pasaran, sa srbima il' sam!

Niko ne može da zna
šta to šapuće vetar
niko ne može da zna
šta nosi grom iz vedra neba
nevreme se sprema
iznad geta pada zvezda
moja želja, moja zebnja
je noćas ova zemlja

Pa se prekrstim i pomolim za spas našeg roda

Text přidal vito364

Text opravil vito364

Video přidal vito364

Tak se pokřižuji a pomodlím za spásu našeho rodu
Bojuji o přežití, hrdý potomek vyhynulého druhu

Ve chvíli, kdy otevřeš oči, víš, že tě čeká boj
Jako přes mříže, okny vidíš, že
Svoboda je daleko
A když jsi oddaný a bojuješ na straně dobra
Hned, když vyjdeš na ulici, pocítíš hořkost života
Lidé trpí, dokud jsou lumpové bohatí
Já nemohu být potichu
Nedovolím jim mě porazit
Břemeno padá z mého srdce jako slza na papír
Jediný ventil moje hudba, podstata bělehradského blues
Cítíš utrpení, které provléká každý můj verš?
Cítíš bolest, kterou jsem použil jako motiv?
Po překážkách všech trnitých cest
Se rány dobře zahojily, nebudou se opakovat
Vidím jasné světlo a jdu za ním
Při hledání štěstí spouštím lavinu emocí
Zůstal jsem sám, řízen instinktem v krutém světě
Kde silnější sežere slabšího, jakmile později udělá chybu
Všichni sami víte, jak je to těžké, když je prázdno
Proto moji lidi, moje parta, moje síla je
Svoboda mého národa je tak daleko
Ale neztrácím naději
Dokud se pravda nachází mezi řádky

Jako kdybych celý život snil a teď se probudil
Tohle je moje země, ale to nejsou mí lidi
Říkají: "Tady nemáš co pohledávat, radši buď zticha,
Protože tento žalobce tě žaluje, tento žalobce tě soudí"
Vidím znesvěcené hroby, oni nerespektují ani mrtvé
Vidím spálené domy, vidím spálené kostely
Říkají: "Sleduj naši sílu, jsme nepřemožitelní!"
Ptám se: "Znáte Boha?"
Odpovídají: "Síla se nemodlí k Bohu!"
Zpozorněte, na tomhle poli se kopí zlomila
Pravoslavná v Srbech nezlomná víra
Protože pro to země krmila, pro to matka rodila
Pro to síla bránila, pro to víra vedla

Ref. Nikdo nemůže vědět
Co si šeptá vítr
Nikdo nemůže vědět
Co přináší blesk z čístého nebe
Bouře se blíží
Nad ghettem padá hvězda
Moje touha, moje obava
Dnes v noci je tato země

Tak se pokřižuji a pomodlím za spásu našeho rodu
Svaté území, na které útočí všechny masy

2004 odchází, vězení jsou stále plná mých lidí
Ve starodávné zemi uchvatitelé, cizí ruka nám ukazuje směr
Ďáblovy pokyny
Transportér na barikádě nás drží co nejdál
Ať se držíme stranou bez prudkých pohybů
Abychom je měli na kameře
Jak střílí do našeho dědictví
Přišli ze zkurvené prdele, aby si vydělali šesták
Na naší chudobě
A kdo se nás zastane?
Mí lidé stále nejsou svobodní
Ten pocit, že jsou bez pomoci, že je pronásleduje noční můra
A politici, kteří přišli, všechno rozprodali lumpům
A tady v parlamentu se chlubí
Že bůhvíjak pomohli
Bělehrad neví o utrpení těch, co zůstali
Zůstali jsme v závodě za lepším životem
přes noc chladnými?

Zvony zvoní v panice, bomba padá na klášter
Srbové, nedovolte, aby nás chamtivost rozhádala
Možná, že jsme dinosauři - vymírající druh
A žijeme ve svých snech, ve kterých
Nás nikdo nemůže porazit
A neexistuje výraz, který by mohl vyjádřit bolest
Znovu se vracím dolů
Když bude potřeba, krev bude vyprávět

Nikdo nemůže vědět
Co si šeptá vítr
Nikdo nemůže vědět
Co přináší blesk z čístého nebe
Bouře se blíží
Nad ghettem padá hvězda
Moje touha, moje obava
Dnes v noci je tato země

Mezi bunkry a odstřelovači je svobodou vězení
Vedle transportérů v parku je život přítěží
Následuji pohyby cizinců, tohle je zkouška obětí
Potřebujeme se probudit
Lží a mučení už bylo dost
Za Ibarem, jako hranice, buňky jsou plné našich lidí
Zde jsou spojené všechny ďáblovy legie
Takže mí v bloku, vím se slzou v oku
A ti kteří mohou, stojí i přes bolest
Arnautské kobry nás za pochodu koušou do nohou
A jed v krvi hlasitě vyzývá k bitvě
Protože jejich přáním je zničit všechno, co je pro mě nejmilejší
Dávají mi hořkou slinu do úst
Jako, když mě cizinci zatknou, pošlou na mě psy
Aby mě zastrašili, zatímco mě drží uspaného a svázaného
Ale já nevím o selhání, jsem jen podrážděný,
Protože, Srbové, TOHLE JE NAŠE!
Kříčím, trpím v hrozných bolestech, zatímco oni mi vytrhávají z rukou
Mou zemi, má muka
Krví nasáklý trávník, celý svět chce, aby mi vzali
A zničili úspěch,
Kosti mých předků, pozůstatky mých svatých
Nedovolím, protože Vám nedovolím
Protože pro každého z nás, kvůli našim synům, vzdát se je nepřípustné
Na Váš nový návrat teď čekám na mostě
Alban no pasaran (Albánci neprojdou), se Srby nebo sám.

Ref. Nikdo nemůže vědět
Co si šeptá vítr
Nikdo nemůže vědět
Co přináší blesk z čístého nebe
Bouře se blíží
Nad ghettem padá hvězda
Moje touha, moje obava
Dnes v noci je tato země

Tak se pokřižuji a pomodlím za spásu našeho rodu

Překlad přidal vito364

Překlad opravil vito364

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.